Voseku vede. A tím mnozí, jenž o takovým dlúhým mostě v Libici vyprávati slyší, na omylu jsou a praví, že Libuše měla odtud most až na Voskovrch, maje pomysliti, že cesta do vrchu žádného mostu nepotřebuje. Její opravdový most byl v straně té, kde židovna prv stála, neb tu byla brána menší a od ní most přímo k vrchu směřující. Ten dlouhý most měl vysoké kamenné pilíře, do kterých když jse k tomu připravené dřevo vházeli, zvihla se řeka Cidlina a oblila dokola město Libici.
Pro paměť přisazuji ještě toto. Když jsem já v roku 1807 ponejprv na Libici ten den před sv. Vojtěchem ponejprv přišel a hřbitov u sv.Vojtěcha prohlížel, právě při samé zdi za velkým oltářem byl vykopaný hrob, do kteréhož pohleděv, viděl jsem zelený kamenný spodek. Celý uleknutý do něj vskočiv, vidíce, že skutečný tvrdý a rukou lidskou výborně vyhlazen jest. Však ale v tom mrtvý byl nesen, tam vložen a k mojí největší žalosti hrob zařícen. Neb se mně zdáti chtělo, že kámen ten nadarmo sám ležeti nebude a pod ním snad nějaká skrejš býti může. To oznámil sem mnoha tamním obyvatelům, by budoucně toho v paměti zachovali a skutečně nyní v roku 1832 vykopaný bylo one tělo a kámen ten od hrobaře Brunclíka s velikou obtížnosti ven vytažen, k čemuž jsem i já hned od něho povolán byl a seznal, že to pro nějaký hrobový nápis skutečně odhodlaný kámen býti musel a do zdi kostelní k zasazení nepřišel. Dýlka
