jeho byla čtyři a široký dvouch loktův pražských. Po jedné straně, jakž praveno, výborně vyhlazen, u spodku ale jen hrubě osekán, však nápisu na něm ani té nejmenší čárky k vyhledání nebylo. Dosti možné, že snad když dohotoven nebyl, do země v zříceniny jse dostal, neb tu žádná země nejni, toliko vápno suté a bílý opukový kámen.
V kostnici nalezl jsem porůznu šest mrtvých těl, suchovců, to jest těla docela vyschlé, a maso na spůsob nitek vlasových. Jedno z nich, ještě nepotlučené, bylo osoba ženská, ruce nazad obracené a jakous velice podivnou tkanicí na hřebt svázané, na hrdle pak seznal jsem ránu meče ostrého, která od první kosti hřbetu šikmo ku bradě vedena byla. Ty však těla při nedávném ohni totiž v roku 1834 s kostelem i kostnici docela schořely.
Voskovrch.
Že vrch ten byl voskovi od Libuše darován, toho jsme již slyšeli. Nyní podotkněme, že tam dobrý opukový kámen u veliké hojnosti se nacházel a nercili Poděbrady a Libice, ale i celé okolí z něho vystavené jest. Celý, zvláště popředu, jest již překopán, při kterémž rozkopání, jakž mnozí dokazují, měl zázvor v hojnosti nalezen býti.
Ve skáli, která k silnici císařské odevřena hledí, spatřují jse one šachty těch pobitých Žandovských žoldnéřův u velikém množství, též podobně jsem tam i jinde, které v onem velikém moru v roku 1673, pak posléz v roku 1714 tam dovážené mrtvé
