Havranští měli hrad a obydlí jejich míti i také že tu stával kostel, jehožto farář měl právo 16 farářův husitských na fary osazovati. Co se hradu dotýče, to místo jsem já bedlivě prohlédl, že tu skutečně nějaký dosti znamenitý hrádek státi mohl, však ale v žádném diplomatickém vypsání žádných rytířův Havranských nenalézám, a tak musel tudy nějaký jinší rod obývati a snad to místo od množství havranů to jméno Havransko obdrželo. Týkaje se kostela, shledal jsem patřičně, že tu vedle nynějšího stavení u samé zahrady skutečně stál, neb místo one jest samé suté vápno, takže na něm i tráva velmi zřítka roste, dýlku jeho měřil jsem 26 a šířku 14 kroků, že by ale farář tamní jaké takové právo míti měl, toho v knihách poděbradských, ba ani o celé faře hned do roku 1500 žádné zmínky se nenachází.
Výkleky.
Jdouce od Havranska k vesnici Chleby po pravé straně okazuje se místečko, kde někdy starobylný stál kostel a chřbitof. O tom kostele nacházím v knihách kapitoly pražské, jenž se jmenují Libri ericionumcizojazyčný text, a to sidce takto: „Urozená paní Bětka ze Stakor darovala faráři na Havransku dvě kopy krošů českých. Pak sestra její, rychtářka z Nymburka, manželka Toboláře končela také dvě kopy krošů českých, aby jim, když by farář nymburský toho nestačil, on jim tam služby Boží dle jich požádání, však bez závasku posluhovati mohl“. To jest mně důkazem faráře na Havransku i také že vesnice Rašovice, Vrbec a začátky Chlebův tam jejich
