nenahraditelnou trpí škodu?“ „Hoden jest, bychom se jemu na nějaký způsob pomstili,“ pravili ostatní. Však ale v čem? A jak? Toho žádný nepronesl.
Nešťastná překvapenost a příhoda.
Když tak o tom vespolek se radili, přistoupil k nim jakýs švec příjmím Kmoch, muž velice opovážlivý. Ten promluvil k celé té společnosti takto: „Bratří! Když mě zastanete, bych hrdla neztratil, chci jemu uvečer onu píseň pražskou, kterouž on pod hrdlem zapověděl, pod jeho oknem zaspívati. A zdaž může býti již větší pro něho msty, když sezná, že silnější jest mocnost rukouch vašich nežli jeho zákonové? A zvíte, žeť se zdaří“.
A zalíbila se všechněm řeč ta a dali jemu toto za odpověď: „Ačkoliv dle práv a svobod našich žádný z ševcův bratrem naším nesměl se jmenovat, ty pak, když toho dovedeš, nejen ty, ale všechny ostatní tvého řemesla mají se vždycky s námi bratrovati. Nestrahuj se tedy, my v soukromých zálohách budeme v počtu 400 na dané sobě znamení očekávati, ty pak jen bezpečně a neohroženě zpívej“.
Bylo to v čas letnic. Král, položiv se o hodině jedenácté na své lože, chtíc libě pospati, a tuť pod oknem k svému užasnutí onu nešťasnou píseň hřmotným hlasem spívali. „Nechmež, až dospívá,“ pravil král svojím přítomným, „jak jemu dáme někým lůžkem (tj. skřipci) posloužiti.“
