„proč“, „kdy“ a „jak“ tázati. Na skutečné pravdě ať žádný nepochybuje, neboť jsem jej nejen z hodnověrných spisovatelův, ale i čeho se v starých knihách, jak úředlních, tak také městských nalézti a vyhledati dalo, v jedno snesl, sám osobně dvakráte v Hoře, Kaňku i Malíně, ano i také postavu malínského hlídače, roku 1412. při hráchu dítky havířské honícého, vyobrazenou očitě viděl a od tamního pana Devoty, faráře a drahocenného Čecha, velmi mnoho se dozvěděl. Zvláště pak pan Dačický z Heslova, který času toho živ byl, všecky ty téměř osoby jakožto spoluouředlník města Hory Kutné osobně znal, viděl a pro paměť zaznamenal, mně v tom nejvíce posloužil, když spisy jeho skrze slavné muzeum pražské do rukouch mojích přišly. To buď tedy dosti řečeno o příběhu toho skutečné a nepochybné pravdě, za kterouž každému hotov jsem jakožto spisovatel se zodpovídati Chroniky poděbradské, kteráž od roku 1825 zachována jest.
Knížata z Minsterberka a co jest právo hraničné.
Jiřík z Kunštátu, rytíř, pán na Poděbradech a v roku 1459 skutečný korunovaný král český, zemřel [r.]text doplněný editorem 1471, zanechav po sobě dvouch synů, totiž Viktorína a Jindřicha, kteréž jemu zplodila první jeho manželka Kunigundi ze Šternbergu, dcera pána Smila ze Šternbergu, on tehdáž byl nejvyšší pulkrabí pražský. On tedy Jiřík z všech okoličností nahlížeje, že oba ti synové jeho žádné po něm na korunu královskou nebudou
