četl a pan Pinkas z Krumlova jej opisu posavade má.
Ves Buděměřic.
V skladopisu kapitole olomoucké jest upsáno takto: „Buděmír děkan náš, pečliv sa o to, aby s povolením králův českých bylo založeno biskupství na Olomouci, bydlel v Čechách mezi Libicí a Nymburkem, kdež sobě místečko ustavěl skrze celých osum let, a když toho šťastně dovědel, každý za to měl, že on snad po té hodnosti sám dychtí. On ale odepřel tomu, právě že ne pro sebe, ale pro toho, kdo by sobě tu hodnost opravdově zasloužil, se vynasnažoval“. To místečko, kde ta tvrz jeho stála, nachází se nyní pod stodolou sedláka Javůrka a tam jest kamení veliké množství. V knihách poděbradských, a sice v urbáři od roku 1552 jest upsáno takto: „V Buděměřicích jest kostel sv. Prokopa nyní schořen, ten má mnoho rolí a luk, které k tomu záduší patřejí, a poněvadž nymburčané se k tomu hlásejí, techdy jest to v soudu“.
Ves Rašovice.
Když Němci na Nymburg přišli a jej více nežli Čehové opanovali, tehdy Jindřich Koritanský zanechal tudy jednoho muže, by vzniknout mochoucí různice krotil. Ten ale měl svoji přísloví: „Raš, raš, začne verk!“. Od toho dostal jméno Raš. On založil sobě místo blíže Havranska pod jménem Rašovice.
Ten rod Rašeců neb Rašínův držel se tady ještě v roku 1574, kdež paní vdova Rašínová takto k panu hejtmanu poděbradskému psala: „Urozený páne hejtmane, již tři léta máte mého člověka, který jest mně velice milý i ufám, že mně jej vydáte“. Podpis její jest Anna Rašínová na Rašovicích. Pan hejtman Chryštov Metich, hejtman z Kzunova císařský pána, tím takto jí odpověděl, že jí chce za něho dáti jiné dva. Poněvadž ale tomu svoliti nechtěla, tak jí byl ten muž dán. Ta vdova paní Rašínka měla tento podivný nápad, že všecky v té vesnici jí patřící ženy v čas slehnutí jedna druché musely polívky odesílati, kterých dyž se mnoho sešlo, okolní, tomu se dívící, pravili: „Tuť jest polívky jako v Rašovicích“.
Ves Křečkov.
To místo spravedlivě jmenuje se dle knih poděbradských Strejčkov a pochází jeho základ takto. Po skončení vojny husitcké povstaly rozličné roty v Čechách. Některý daly sobě heslo „knoflíčkové“, jiní zase „kloboučkové“. Od zdejší strany byl v tom místě držitelem dvoru.
Mezi Křečkovem a lesítčkem Babiňák nachází se
