vítězství obdržel a jemu přísahou jse vysoce zavázal, že jeho Poděbradům, dokud živ bude, škoditi nechce. Maje tedy nyní, to jest v roku 1422, úmysl od Kolína na Městec, Bydžov a dále až na Hradec Králový táhnouti, bral jse tedy od Kolína přes Lhotu Jestřabí mimo Libice k místu, kteréž Vrbice, Podmokly a Činoves sluje. A poněvadž pak žoldnéřové jeho v počtu 10 000 již bez všeho odpočinutí celé dva [dni]text doplněný editorem a dvě noci táhli i počali nad tím někteří reptati, řkoucí, že když on jakožto na obě oči slepý ustavičnou má noc, tedy snad mysle, že oni světla nepotřebují. Na to tázal se jich Žižka takto: „Povězte mně tedy, kde nyní jsme“. A oni řekli: „Mezi Vrbicí, Podmoklím a Činovsí“. I pravil Žižka dále: „Zůstaňmež tedy tuto na vrchu zatím odpočívati, vy pak někteří jděte, Městec zapalte a budete mít světla dosti“. Někteří kronikáři píší, že ty vyslanci skutečně Městec zapálili, však ale kronika stará králohradecká takto v tom praví: vyslanci Žižkovský, vzavše od měšťanů peníze, Městec nevypálili, ale přijdouce naspět k vosům takto řekli: „Mlčtež. Máme již světlo v dlaních“.
Žižkovi tedy byl tu na Vrchu vrbickém malý kopeček obkopán a na něm stůl postaven, kdež on odpočívaje, tu poobědval, pak ještě toho samého dne přes Bydžov a
