V knihách žalobných v poděbradských jest zapsáno, kterak žena jedna tamnímu rychtáři se opovážila řícti: „Ty si pes, a tvoje žena mošna“. Za to chtěl pan hejtman Černín s Černínů v roku 1552 u Poděbrad stíti nechati. Však na velikou prozbu jeho rychtáře a měštek poděbradských byla jí dána milost, že dá pět pytlův na zámek, a tříti bude po čtyři týhodne len a konopě ve dvořích poděbradských.
Radim.
Má začátek svůj od bratra sv. Vojtěcha jménem Radim. Patřívalo one místo rodu pánů Zárubů z Hustířan, kteří jsem na Poděbrady ku právu městkému v roku 1622 zločince k trestu odesílali.
Jan Souček, nyní kovář radimský, vypravoval mně, že tam nedaleko v jednom místě uhlí kamenné nalezeno jest, které dyž na vohni skoumal, schledal, že příliš prášku, a tak mnoho skla v sobě obsachovati má.
Pečky.
Celá ta ves patřívala rytířům Biteliským z Bitova, z nížto pán Marek byl jako vyslanec v roku 1570 do Konstantinopel od dvoru císařského vypraven. Ten na ostrově tak řečeném Kandia objednal sobě řečníka neb tlumače, který s ním tam v Konstantinopl celé tři léta strávil, a oba do sebe se tak zamilovali, že muž onen opustiv ostrov Kandia s ním do Čech na Petčky se navrátil, kterémuž on pán Marek mezi Pečkami a Dobřichovem krásnou tvrzku z dvěma domečky, jakož i zahradu založil, jemu daroval, a to místo dostalo jméno Kandia a se tak posavade jmenuje. Také upsáno jest, kterak chtěje Pečky prodati, panu hejtmanovi poděbradskému psal, aby pro památku také jeden díl Peček od něho odkoupil, což se i také stalo.
Ves Velim.
Ta vesnice patřila již hned v roku 1303 pánům Jeníškům z Malého Ouvezda, čehož důkaz jest tam na zvonu prostředním k nalezení. V roku 1480 koupili tu vesnici Viktorín a Jindřich knížata minsterberský. Císař Maximilián daroval té vesnici svobodu, aby mohli pozůstalé dědictví přátelům svým i také na cizí panství odkazovati. A tím nyní mnozí říci chtějí, že by osvobození ode všech platů, a to že jim od vrchnosti poděbradské mocně odňato jest, však ale jakž tuto uvedeno, žádných
