srovnávají. Všude jinde je pravidlem tvar genitivní, na př. na matheye CisMnich. 97ᵃ, na bartolomiegye Pass. 459 atd., nč. Matěje atd.
Z osobních appellativ sem patřících mají akkusativ tvaru starého: ciesař, ve rčení přěd ciesař, hrabie przyed czyeſarz jide DalC. 39, Kateřinu přěd ciesař přivedú Pass. (Výb. 1, 295), przyed czyeſarz PassKlem. 263ᵃ a j., přěd czyeſarz na súd přišli Pulk. 115ᵃ; vedle toho též: przyed czyeſarzye DalC. 83 atd.;– král, ve rčeních přěd král, za král, na král, když jě přěd kral přivedú AlxH. 5,23, (ritieř) jide přěd kral Hrad. 100ᵇ jide přěd kral čsná kmeticě AlxM. 2, 16, přěd kral Pass. 459, všedši przyed kral PassKlem. 185ᵃ a j., kterýž by všel przed kral Ol. Est. 4, 11; bychom byly pně za kral jměly DalC. 55, (holubé) za kral vzeli jestřáb sobě Baw. 65, jenž mezi nimi za kral bieše Otc. 142ᵇ, aby za král vzali jeho Kron. r. 1419 (Výb. 2, 253); jeden (mistr) vzezřěv na kral KatBrn. 95; vedle toho: na krale Uherského DalC. 46; po krale t. 83 a j., svého krale smy nalezli Pass. 459 a j.;– kněz, ve rčeních za kněz, na kněz, drbíte za knyez silného mužě jmieti DalC. 4, Sasici na knyez udeřili t. 50;– přietel, ve rčení za přietel, (Přemysl Otakar) za przyetel mieše vraha svého DalC. 96;– muž, ta (smilnicě) bude jmieti ſwoy muz Hrad. 118ᵃ; ve rčení za muž, Libušě jej za muz pojě DalC. 7, by dievka toho za muz měla, kterému by sama chtěla t. 14, Kateřina nerodi za muz jíti Kat. 10, já nikdy nepójdu za muz t. 22, že je za muz šla Rožmb. 122, dřéve než sem za muz nesena t., té (vdově) svatý Pavel nevelí za muz Štít. nč. 50ᵃ, jdi za muz ŠtítV. 11, nechtěla za muž jíti t. 29, (sestra) nenie vdána za muz Ol. Lev. 21, 3, ta již za muz dána bieše Otc. 403ᵃ, vdáti se za muž Bibl. r. 1523 Jg. atd., dosud dial. ísť za muž Hatt. slc. 71; jindy mužě: musie za ženu vzem sobě ApD. c, ozřěv sě na starého muzie Pass. 292;– otec, (člověk) opustí otecz a máteř Comest. 11ᵃ; ve rčení za otec, já budu jemu za otec Hlah. 1. Par. 22, 10;– tvořec, (císařová) věřila je w tworzecz ſwaty KatBrn. 340;– vězeň, ve rčení za vězeň, že jeho jmějieše za wiezen Baw. 381;– vítěz, pas witiez dědičstvo své pascere Israhel ŽKlem. 77, 71, je mylným pochopením textu lat.– Mimo tyto a podobné příklady je sg. akk. jmen sem patřících vždycky stejný s gen. Na př. viz vmrlczye Mast. 273, na otczie DalC. 21, mě nebozcie Pass. 326, učinil kazatele t. 126 atd., nč. oráče atd.
b) Při jménech živočišných je v době staročeské pravidlem akkusativ starý kóň, a ten vyskýtá se hojně i v památkách pozdějších, doklady zde následující sahají dílem až do doby naší. Na př. kóň, bych já svój kon okročil AlxV. 170, vniž plachý kon tak tě svieže t. 990, střěla šlechetný kon proletěla t. 2278, (Neguzar) v nepřátely kon oboři t. 1716, jenž oděl svój kon Hrad. 99ᵃ, (kovář) když komu kon ukuje t. 132ᵃ, dobřě sem tvój kon ukoval t., (hospodin) kon i wſydaczie vwirhl u moře equum et ascensorem ŽWittb. Moys. 1, jeden (člověk) kuon jemu (sv. Václavovi)
