Us. v češt. záp. a spisovné; starší toho příklady jsou; v této pohřbi Troj. Jg., pohřbem Br. Jer. 22, 19.
prs, stsl. prъsi plur. fem., je také v češtině kmene -ĭ, ale přechází některými novotvary do vzoru tohoto; v. § 345.
rév, bylo v jazyku starším vedle réva; na př. pl. nom. ti třj réwowé Br. Gen. 40, 12.
rez, dial. gen. rezu atd., je vlastně kmen -ja, v. § 185. stien nč. stín viz ve sklonění -ĭ § 338.
svrchek, svršek. V dokladech jest oboje, na př. svrchek: vešken ſwrchek superficies Otc. 354ᵇ, ze ſwrchku Ol. Num. 4, 8, svrchci VšehJ. 268 a 312, pokoje a ſwrchky v nich Lobk. 21ᵃ, od ſwrchkow a summis Koř. Mat. 24, 31, po ſwrchcziech per summitates Ol. Ex. 38, 5, svrchciech VšehJ. 312;– a svršek: svršek Ben. Job. 38, 30, svršciech VšehJ. 214, 220, 222 a j. Etymologicky starožitnější je svrchek, poněvadž vrch psl. vьrchъ bylo kmene -ŭ, a také je v starších dokladech hojněji zastoupeno; proto jest tedy svrchek tvar starší a podobá se, že varianta s -š- vznikla v pl. nom. a lok. svrchci, svrchciech, t. j. že se změnilo vlivem měkkého -ci, -ciech také ch v š.
Tatar nč., v stč. také Tater. Na pohled je tu nějaká změna hlásková -a- v -e-; ale vskutku má se věc jinak, bylo totiž jméno Tatarův dvojího tvaru, Tatar (Tartar) a Tater, a tato dvojitost obráží se také v dokladech stč. sg. nom. každý tater Mill. 42ᵇ, tater barbarus Koř. Koloss. 3, 11;– plur. nom. tatarzi Mill. 41ᵃ a 61ᵇ, Tataři DalJ. 82 rkp. L, všichni tatarzie Mill. 39ᵃ, jako jsú tatarzie t. 45ᵃ; Tatarowe Pulk. 142ᵇ; thaterſi AlxB. 6, 46, Taterzi Pass. 28, taterzy DalC. 82; jsú taterzie udatní Mill. 43ᵇ; taterowe t. 40ᵇ, 44ᵃ, 61ᵇ, 95ᵃ;– akk. na tatery DalC. 82, skrze tatery Mand. 45ᵃ;– gen. do tatar Mill. 46ᵇ; mnoho Tataruow t. 11ᵃ; tater, ſaraczenuow Kat. 156, tater sě bojiece DalC. 82, bieše z Tater urozením Mand. 13ᵇ, od tateruow Mill. 16ᵇ, všech tateruow t. 53ᵇ, t. 91ᵇ;– dat. taterom DalC. 20, proti Taterom Pass. 22 a 28;– lok. w taterziech Mand. 74ᵇ, w Taterzich t. 75ᵇ;– Instr. s tartary Pulk. 152ᵃ, mezi řečenými zeměmi a tatary Mand. 45ᵃ.
varhany, stč. též orhany, z plur. organa, je v jazyku starším masc. a ve sklonění -o: nom. kterak sladcě znie ty warhany Kruml. 409ᵃ, akk. pověsili sme warhany našě ŽKlem. 136, 2, orhany našě ŽKap. tamt., w uorhany Pass. 595, gen. warhanuow ChelčP. 23ᵃ, v zvuku warhanuow t. 208ᵃ, zvuk warhanůw Beck. 2, 583, od varhanův Wint. 229 (z r. 1487), lok. v-warhaniech in organo ŽWittb. 150, 4, warhanyech ŽKlem. tamt., na warhanyech Ol. 2. Par. 34, 12, na warhanech Kladr. ž. 150, 4, instr. warhany hlasitými ChelčP. 138ᵃ;– v jaz. nč. jsou tu častěji tvary podle sklonění -a: gen. varhan, lok. na varhanách, dat. k varhanám, instr. za varhanami.
