Ol.2. Esd. 9, 18,– vrabec, vezme wrabecz živý passerem vivum Ol. Lev. 14, 51, kněz obětovati bude wrabecz živý a druhý wrabecz přivieže Comest. 83ᵇ.– Vedle starého akk. kóň atd. vyskýtá se, jak uvedené příklady ukazují, již v době stč. také akk. novější koně atd.; ale pravidlo, aby byl akk. kóň atd., proniká tu přece a dává se zřetelně stopovati až do stol. XVI.
c) Jména předmětů neživotných mají akk. -ě,-e jenom někdy při pojetí personifikujícím. Na př. bychom (my žáby) byly pnye za král jměly DalC. 55, nč. bychom peň za krále měly atd.–
S tím se vším srov. sing. akk. chlap, had, dub, -a § 27.
3. Výsledek všeho toho jest nč. usus, v němž máme sing. akk. oráče, koně, meč.
56. Sing. gen. oráča, koňa, meča, -ě, -e; -u.
1. Koncovka vlastní jest -a, měněná přehláskou v -ě a dále sklesnutím jotace v -e: oráča, -ě, nč. -e atd. Na př. filius Borsa KosmA. III, 44 a 48 a Kosm1. tamt., t. j. Borša (sg. gen. k nom. Boreš, genitiv possessivní, Kosmas mívá při jménech vlastních v kontextu latinském příslušné tvary české);– de zluscie Reg. I. r. 1223 t. j. de z-Lužcě, meſecie CisMnich. 97ᵃ, pól plaſche t., bez concie Túl. 72ᵃ, toho cziezzarzie ApD. a, z obychziegie Pil. b, ot miezzieczie t. c, otczie svého Jid. 89, z toho kragie LMar. 10, 7, otczie DalH. 41, potirhna meczie t. 30, ot muzie ŽWittb. 139, 2, podlé obicziegie Pass. 275, okolo ohnye t. 405, svatého krzyzie t. 484, kus rzetyezie t. 357 atd.;–nč. měsíce, otce, meče, muže, císaře, obyčeje, ohňe (psáno -ně) atd.
V východních jest -a dílem nepřehlasováno, dílem přehláska zrušena, srov. I. str. 118—120; na př. noža BartD. 18 (zlin.), t. 67 (val.) a 111 (laš.), koňa t. 71 (val.) atd., muža, klóča Btch. 265 (dolnobeč.), do rája Suš. 22, z tisíca t. 80, od oltářa t. 28 a j., tvojí řeči néni konca, kraja BartD. 180, slc. muža, meča. Doklady tomu starší jsou v textě stmor. OlMüllB.: do koncza 618, tochto melſicza 619, otcza nebo matky t., krala mathyaſſa 618 a 619.
2. Koncovka -u je ze sklonění -ŭ a má doklad starý v ŽKlem. 142ᵇ: jenžto (rúcho) snědeno bývá ot molu.
O stč. subst. poplz lapsus, dále o řetěz gen. řetězu a Zderaz gen. Zderazu, místo -ě, -e, v. doleji § 71 č. 3.
V nář. zlin. je gen. pepřu, kúřu, kašlu BartD. 18, v nář. slc. gen. pláču, pustiť sa do pláču Hatt. slc. 71; to jsou novotvary podle tvrdých o-kmenů prachu, vosku, potu atd., a tudy, t. j. prostřednictvím tímto obráží se v nich ovšem koncovka sklonění -ŭ.–
Srov. sing. gen. vzoru chlap atd. v § 28.
57. Sing. dat. oráču, meču, -iu, -i; -ovi, -ěvi.
1. Koncovka -u je koncovka vlastní; mění se dále v -iu a -i (přehláskou),
