vedle chlapě atd., a je to koncovka vlastní. Doklady pro ni jsou : Huzinci t. j. (v) Husinci Reg. I. r. 1233, Tinci t. j. (v) Týnci tamt., w dubci tamt. r. 1088 (ze XIII stol.); na chlumcy tamt. r. 993 (z XII stol.). Doklad byl také v AlxH. 12, 13, kdež psáno: jak slunce prz(i měsie)czu; předloha měla zajisté při měsieci, jak vysvítá z rýmu: proti svieci. Stará tato koncovka zachována v některých nářečích východních, zejména val., mor.-slov. a slc.; tu není přehlásky u-i, a přece liší se lok. noži a dat. nožu BartD. 17 (zlin.), t. 67 (val.), na krai, na kříži t. 12 a 18 (zlin.), v koši, o mojem noži t. 82 (hran.), na koni, v koši t. 88 (stjick.) atd., slc. lok. meči a dat. meču (u životných však i lok. -u, mužu) Hatt. slc. 69; v týchže pak nářečích je týž rozdíl také v některých neutrech kmene -o, lok. poli, znameňí a dat. polu, znameňú atd.; -i v lokálech těchto zachované je tedy původu starého.
2. Koncovka -u je přejata ze sklonění ŭ-kmenů a je v nejstarších textech českých pravidlem. Mění se způsobem několikráte již dotčeným dále v -iu a -i; tudy vzniklé -i ovšem teprve v textech mladších se vyskýtá a splývá se starou původní koncovkou -i, jež se parallelně vedle novotvarého -u držela. Na př. u meſczu t. j. u měšcu ABoh. 40ᵃ, w hayu Reg. II. r. 1292, na kriſu t. j. na krížu Kunh. 149ᵃ, w tanczu in choro ŽGloss. 150, 4, v tom boyu AlxB. 4, 20, u boyu ŽWittb. 23, 8, ve tmě a ſtienu t. j. stieňu t. 106, 10, u pokoyu Pass. 337, – krsisiu t. j. na křížiu ApŠ. 139, při hlúpém zwiersiu ApD. a, na ſtolczyu DalC. 29, v tom bogyu t. 18, v hustém hagyu t. 11, v meczyu ŽWittb. 77, 62, w zaltarzyu t. 32, 2; – po všem bogy AlxM. 5, 7, v onom znogy t. 5, 8, we dſczy ŽWittb. Deut. 2, w zaltarzy t. 48, 5, o pokogy DalC. 58, po knyezy t. 17 atd.; – w ſpaſitelu mém ŽWittb. 105, 4, na ſpasitelyu svém t. 34, 9, w zpaſſytely tvém t. 9, 16; – na pokoyu svém t. 35, 5, w bogyu t. 88, 44, w pokogi t. 4, 9; – nč. oráči, koni, meči atd.; – v nářečích východních -u dílem nepřehlasováno, dílem přehláska zrušena, na př. o hlemyzdu t. j. o hlemýžďu Baw. 54 (w hlemyzdy tamt.), w hrnczu AlchAnt. 104ᵃ, nožu chrom. 268, mužu, klóču Btch. 265 (dol.-beč.), na koňu, na nožu, v košu, po našim otcu BartD. 112 (laš.), slc. mužu (vedle meči). U Beck. čte se: we werſſu prvním 1, 568, u Seel.: v nižším ſtupňu 282, v třetím ſtupňu 281 atd.; nikoli archaismy, nýbrž novotvary spisovatelů neumělých.
3. Koncovka -ovi je přejata ze sing. dat., jak vyloženo při sing. lok. chlapovi, a bývá změněna v -ěvi, jako v dat. oráčěvi vedle oráčovi. Bývá jen u životných; na př. zákon položil w yzrahelowy ŽWittb. 77, 5, o czyeſarzowy DalC. 39, po sm Bartholomiegowj apoſſtolu KolČČ. 192ᵃ (1556), – o diedicziewi slovenském Hrad. 1ᵃ, na Gydaſyevy Kruml. 86ᵇ; – nč. o oráčovi Us., mužovi chrom. 268, Btch. 265 (dol.-beč.), Hatt. slc. 69; – že za -ovi je dial. -oi atd. jako v dat., rozumí se samo sebou.
Srov. sing. lok. při vzoru chlap atd. § 30.
