Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.
52. 1. Koncovky vlastní některých pádů podléhají oprávněným změnám hláskovým; na př. sg. gen. oráča mění se v oráčě, -če, pl. dat. oráčóm v -čuom, -čům a -čiem, -čím. Nejvíce se tu mění rozmanitým přehlasováním, jež způsobeno kmenem měkce zakončeným.
2. V některých pádech vstupují na místo koncovek vlastních koncovky analogické, přejaté ze sklonění jiných, zejména ze sklonění -ŭ, -i, -a; na př. sg. dat. oráčovi, pl. instr. mečmi, pl. lok. dial. koňech, koňoch, koňách atd.
53. Sing. nom. oráč, meč. O původu koncovky v. § 7.
Tvary tyto trvají v češtině historické od dob nejstarších a jsou pravidlem dosud; změny, které se tu staly, nejsou tvarové.
Za oheň, sršeň je laš. ohyň gen. ohňa, sršiň gen. sršňa atd.; v nářečí tom mění se e- před -n, -m v i (y), srov. I. str. 149.
V subst. -ěj mění se koncovka v dial. -í zkrác, -i, na př. złodí,
Bartolomí BartD. 51 (dol.), oli, złodi t. 100 (laš.).
54. Sing. vok. oráču, meču, -iu, -i; otče, kněže.
1. Koncovka -u je přejata z ŭ-kmenův, jako ve vok. junochu atp., srov. § 26; dostává jotaci a přehlasuje se, srov. I. str. 270 a 272 sl. Na př. vítaj slavný ſtuoritelu, vítaj milý ſpaſitelu, vítaj věrný náš pzretelu (sic, m. přieteľu) Kunh. 147ᵃ, nevěrný zlodyeyu Jid. 137, anjelský kralu Mast. 239,– svátý Thomaſſiu ŽKlem. 137ᵇ, svatý Rzehorziu t., svatý Jěne krſtyteliu t. 137ᵃ, svatý Ondrziegyu t., svatý Matyegyu t. atd., mój kralyu ŽWittb. 144, 1, kralyu rač slyšěti DalC. 48, dobrý rytyerzyu t. 44,– czyeſarzy! DalC. 83, muoj rityerzy Pass. 326, kraly mój ŽWittb. 5, 3 atd.;– v některých textech jsou koncovky -u, -iu, -i vedle sebe, na př. ſpaſitelu náš ŽWittb. 78, 9, ſpaſytelyu náš t. 64, 6, ſpaſytely mój t. 26, 9; později a nč. z pravidla oráči, meči atd.
V nářečích východních jest -u dílem zachováno, dílem analogií nově uvedeno, na př. o kralu slávy! EvOl. 333ᵇ, nožu BartD. 17 (zlin.), 67 (val.), 111 (laš.) a j., mužu, nožu chrom. 268, mužu, kľóču Btch. 265, slc. mužu, meču atd.
2. Koncovka -e je táž, co ve vok. chlape, dube, v. § 26. Bývá pravidlem při kmenech se souhláskami e z k a z (ȥ) z g, za něž pak ve vok. je č, ž, jako za k, g ve vzoru předešlém, na př. otče, kněže jako člověče, bože, otcze Pass. 292 a j., ty Nyemcze t. 313 a DalC. 67, věz to hubencze Pass. 432, dobrý mładencže Ben. Tob. 5, 6, vstup lyſcže t. 4. Reg. 2, 23, pobiehlcže t. Job. 34, 18, milý knyeze t. j. kněže t. 304, o mocný wytyeze t. j. vítěže EvOl. 333ᵇ atd.;– při -c z k dosud tak, otče, Němče atd.,
