hut, huť, fem. Na př. hut MamP. 14ᵃ, hwth Vocab. 175ᵇ; hut Pelzel² 44, huť klade za moravské t.; hut i huť Jg.; huť Dobr.² 180, Brandl Gloss. 76; huttj lázenské (sg. gen.) HořovAA. 190ᵃ (1741); gſau hutj zelezne HořovB. 26ᵃ voda pro hutj t. 10ᵇ, huti měděné plur. Dobr. Jg.; k hutem HořB. 27ᵃ, t. 27ᵇ; při hutech t. 27ᵃ, HořC. 71 (1687), po hutech HořC. 57 (1666), na hutech KolCC. 7ᵇ (1542), w hutech Pr. horn. Jg., w Hutech Beck. 2, 385, v hutech Us. Jg.; se dvěma huttmj Hořov. 1605 (1710); vedle toho též hutě, v hutích atd. Us.
chot, choť, stsl. chotь. Je rodu mužsk. i žensk., podle přirozeného pohlaví toho, kdo se slovem tím rozumí.
Masc. chot, choť. Na př. sg. nom. chot, choť, choti: nebeský chot Štít. ř. 48ᵇ, Kruml. 285ᵃ, ten dar chot své choti šéle Štít. ř. 48ᵇ, kdo má choti, chot jest EvOl. Jan. 3, 29; ten chot Tomsa 52; chot i choť Nejedlý3 65, choť masc. Rosa 52, Nudož. 12ᵃ, choť Bräutigam t. 99 a Pelzel² 275, choť masc. i fem. Nejedlý3 9, t. 38, choť Jg., Us.; twoy choty tak sladce promluvil Orl. 29ᵇ; – sg. vok. choti: choti vzácný Suš. 68; – sg. akk. chot, choť: bych toho za chot pojala Kat. 18; – sg. gen. akk. choti: od svého choty Štít. ř. 48ᵇ, svého choti GestaMus. 73ᵃ, BrigF. 7, choti svého t., HusŠal. 9ᵇ, jejie choti bratr Pass. 255, sestra jejie choti sponsi Otc. 455ᵇ, jehož jest za choti zvolila ChelčP. 151ᵇ; – sg. dat. lok. choti: donese to jejie choti Pass. 36, choti ſwemu Otc. 490c; – sg. instr. chotem: s svým chotem Pass. 595, Otc. 490ᵃ, Kruml. 85ᵇ, t. 322ᵃ, volivše chotem syna božieho ŠtítMus. 8ᵇ, s chotem HusE. 3, 197, s milým chotem Br. Jg.; – pro du. a plur. nemám dokladu. – Odchylkou podle oráč: sg. gen. akk. chotě: svého chotie Pass. 597, Kruml. 165ᵃ, GestaKlem. 166, juž nevěstu slovu chotie, jenžto Kat. 62, milého chotye Alb. 37, pannu ješto nemá chotye Ol. Deut. 22, 28, chotye smrtedlného Lvov. 90ᵃ, od chotě svého Br. Jg.; sg. instr. choťem (ť přejato z pádů jiných): s chotěm Kom. Jg.; jinou odchylkou je v sg. instr. chotí, vzato totiž fem. za masc.: s chotí svým Obora (r. 1634) Jg.
Fem. chot, choť. Na př. sg. nom. akk. chot, choť: nebeský chot pojal svú chot Štít. ř. 48ᵇ, nebeský chot fwu chot drží Kruml. 285ᵃ; aby chot pro svého choti pracovala BrigF. 7, kdo má chot, ženich jest sponsam Koř. Jan. 3, 29, ta chot Tomsa 52, chot Braut Pelzel² 285 („choť Bräutigam, chot Braut“); choť Lomn. Kup. 97ᵃ, Rosa 52, Dobr.² 28, t. 180, Jg., Us.; sg. vok. choti: má milá choty Kat. 192; sg. gen. akk. choti: všechny tajnosti choti i chotie HusŠal. 8ᵃ, viem že máš choti ſwu Victoriam Lvov. 88ᵇ, choti ſwu Victoriam t. 91ᵇ; sg dat. lok. choti: dar jako chot své choty šéle Štít. ř. 48ᵇ; sg. instr. chotí. – Sg. nom. choti a chotě: máš slúti i býti má choti na věky Kruml. 372ᵃ, choti jeho odvrátila se od ňeho Lvov. 91ᵇ, twa choty Orl. 5ᵃ, jeho nejmilejší choti BílA. 36, choti božská VesC. 26ᵇ, choti jest plná blesku t. 27ᵃ, choti Dobr.² 28;
