Ol. Job. 34, 22; stien masc.: ſtyen fmrtedlny umbra mortis ŽWittb. 43, 20, moy sten Baw. 119; – vok. stieni, o sladký ſtyeny Modl. 109ᵃ, masc. a tedy nejspíše ze sklonění -jo; – gen. stieni fem., z té črné ſtyeni Pass. 583, v krajině ſtyeny umbrae Koř. Mat. 4, 16; (císařová) hledáše ſtyeny Kat. 138, ale tu může býti -i místo -ě, jako v Kat. častěji; stieně masc., ze tmy a ſtienye ŽWittb. 106, 14, z ſtienye ŽKlem., t., uprostřěd ſtienye smrti t. 22, 4, ſtienie tvého Vít. 80ᵇ var., ſtyenye egyptského Pror. 21ᵇ; stienu, ſtienu tvého Vít. 80ᵇ, nečiní ſtienu Comest. 230ᵃ, do ſtinu Háj. herb. 32ᵇ; dat. stieni, snadné jest ftiény přirósti umbram crescere Ol. 4. Reg. 20, 10; – lok. stieňu, -niu, -ni, w ſtienu ſmyrtedlnem ŽWittb. 106, 10, w ſtienyu ſmyrtedlnem t. Zachar. 79, w ſtynyu in umbra t. 87, 7, w ſtienyu smrti ŽKlem. 106, 10, w ſtieny smrti t. 87, 7, w ſtyeny egyptském Pror. 21ᵇ; stienu, v ſtienu in umbra Koř. Luk. 1, 79; – instr. stieňú, -niú, -ní fem., pod jeho ſtyeny Pror. 25ᵃ, neb sem usnul pod tvú ſtieny Kruml. 378ᵇ, neb sem seděl pod ſtyeny toho Orl. 83ᵇ; stieňem, masc., pod ſtienyem toho jalovcě Ol. 3. Reg. 19, 6, t. 19, 5; stienem: ſtyenem ruky mé Pror. Isa. 51, 16 (stieňem bylo by v tomto rkp. psáno -nyem); pod ſtienem ŽKlem. 16, 8 možno čisti -něm i -nem, ale že tutéž je pravidlem gen. stieně atd., jest i v instr. čtení stieňem pravdě podobnější; – plur. stieně, Styenye hornie vidíš umbras montium Ol. Súdc. 9, 36; – nč. stín. gen. stínu atd., dial. tín BartD. 17 (zlin.).
stržen, stržeň, masc., stsl. strъženь, medulla, masc. Na př. ſtrzzen wnytrſnij Štít. ř. 94ᵇ, ſtrzzen kořene t. 239ᵇ, ſtrzen MamV., Vocab. 175ᵇ, Boh. 32, ſtrżen GestaKlem. 39, stržen Lact. 102ᵃ, stržeň Blah. 41, Drach. 21; ſtrzeny wnytrſnijemu Štít. ř. 94ᵇ. Podle chlap: žádost své ſtřeny vtělila Troj. 200ᵃ (m. strženy; v Troj. bývá také bř m. brž). Zastaralo.
tieskn, tieskň a tiesn, tiesň, fem. Na př. tijeſn na zemi bude Štít. ř. 69ᵃ, veliká tyeſken Pulk. 106ᵃ, tyeſken t. 39ᵃ, 178ᵇ. Podle dušě: nč. tíseň gen. tísně atd.
zeleň fem., gen. -i, Jg., slovo nové.
žen, žeň, fem. Na př. zen veliká jest Ev. Víd. Luk. 10, 2, zzen Ol. Joel 3, 13, t. 2. Reg. 21, 1, chodila na zzen Ol. Ruth 2, 22, w zen AlxH. 11, 34; zzeṅ Ol. Lev. 26, 5, když byla žeň Ben. Jud. 8, 2; v úrodách zny tvé Ol. Ex. 34, 22, dnes nenie zny pſſenyczne t. 1. Reg. 12, 17, proste pána té zny Ev. Víd. Luk. 10, 2, proste pána zny Koř. Mat. 9, 38, v čas žni Br. Gen. 30, 14, prvotiny žni waſſj t. Lev. 23, 10. Podle (dušě: v čas žně Br. (1613) Gen. 30, 14, t. Jer. 51, 33, když budieše we zznie tempore miessis Otc. 145ᵃ, o zniech KolBO. r. 1522, po žniech (krátké) KolEE. 200ᵇ (1689), po znich ZbirA. 261ᵃ (1803), zniemi KolČČ. 246ᵇ (1563), nč. žeň gen. žně, plur. žně, ke žním, po žních, přede žněmi. Jiný novotvar podle jo-kmenů v pl. dat. ke zniuom teď przijſſtijm KolČČ. 42ᵃ (1544), teď ke zniuom t.
