Chlád. 45, dwie kadij KolC. 72ᵇ (1568), kadi k pivu (pl. nom.) KolBO. 56ᵇ (1497), kadi, koryta KolČČ. 116ᵃ (1549), kádem KolCC. (často, do r. 1571), w kadech KolDD). 259ᵃ (1637), s kadmi KolBO. 56ᵇ (1497) a KolČČ. 82ᵇ (1547). Podle dušě: sg. nom. kádě doudl. Kotsm. 12, gen. kádě i kádi Chlád. 45, pl. nom. akk. milují kádě vína Br. Oz. 3, 1, dělal kadie KolL. 155ᵇ (1603), kaupil kadie KolR. 24ᵃ (1615), trzi kadie KolDD. 259ᵇ (1637), kadiemi KolČČ. 8ᵃ (1542) a KolCC. 135ᵃ (1576); nč. káď, půl kádě, tři kádě Us. ob.; dial. káďa BartD. 11 (zlin.).
labud v. labuť.
loď m. lodí, v. při vzoru paní § 215.
ľud populus, masc., stsl. ljudъ, patří v sing. pod vzor chlap, v plur. pak má tvary dílem podle téhož vzoru, dílem podle host. Srov. § 50. S rozdílem u významu: ľudové = populi, ľudie = populi a homines. Doklady pro vz. host: plur. nom. ludie ŽWittb. 9, 21 a j., všickni liudie ŽKlem. 33ᵇ, vědie všeho světa liudyĕ Jid. 28, lidye Pass. 312 a j., lidiee Ol. 2. Mach. 14, 41; ludy hlúpí AlxB. 4, 22, dobří lidí Pam. 3, 35; dial. slc. ľudie a ľudia, povědaju ludzia Suš. 684; nč. ob. lidi m. lidí, zkrác. podle hadi atp., lidj jsou podobní sklu VesA. 159ᵃ, lidi se nepolepšili Bil A. 148, lidi Us. ob., ludi BartD. 117 (laš.). – Akk. jě sě na ludhi volati DalH. 30, ludy Kat. 74, uzřěv tak šlechetné lyudy AlxV. 1914 atd., vždycky a dosud -i. – Gen. s mnohem ludy̆ Jid. 63, jě sě lyudy dobývati DalC. 22, duchovných lydij Štít. ř. 169ᵃ, zbytek lydyy Pror. 89ᵇ, nč. lidí Us. spis. i ob.; zlých lidyu Pass. 302, 315, z lidyu t. 283, svatých lidyu t. 277 (zvratnou analogií m. lidí); wſſech lydye Lvov. 1ᵃ, dosti dobrých lidye Půh. 1, 173, t. 174 a j. (zvrat. anal. m. lidí). – Dat. k svým liudeem Pil. c, mír lydem dobré vůle Seitst. Luk. 2, 14 atd., nč. lidem Us. spis. i ob. – Lok. w ludech ŽWittb. 43, 15 a j., po liudech svD. 31 atd., nč. lidech Us. spis. i ob. – Instr. těmi ludmi AlxBM. 6, 41, přěd ludmy ŽWittb. 67, 8, lyudmy DalC. 18 atd., nč. lidmi Us. spis. i ob. – V pl. nom. jest tvar nejhojnější ľudé, skoncovkou podle sklonění souhláskového: lude homines HomOp. 154ᵃ, ŽWittb. 66, 4, Kat. 54, lyude Mast. 226, lydee Krist. 83ᵃ, někteří lidee Pass. 526, jiní lidee Ben. 2. Par. 13, 9 a j., nč. lidé Us., ludé BartD. 71 (val.), lidé t. 22 (zlin.). – Tvary podle vz. chlap: pl. nom. lidové, gen. lidóv, dat. lidóm viz v § 50. – V nářečích východních jsou dále ještě tvary s -ď-, přejatým z pádů jiných: pl. dat. -ďom, luďom BartD. 71 (val.), liďom t. 22 (zlin.), pl. lok. -ďoch, -ďach, luďoch t. 71 (val.), t. 89 (stjick.), po luďach t. 337 (laš.), ludźach t. 117 (laš.), pl. instr. -ďoma, mezi luďoma t. 117 (laš.). O pl. instr. lidima t. 22 (zlin.) v. nahoře § 326.
měd, měď, fem., stsl. mêdь. Na př. myed wznycie aes sonans Koř. 1. Kor. 13, 1, myed Rozk. 60, Nom. 69ᵇ, Diefnb., mied Ben. Jg., mied Lact. 35c, měd Eryčaj (Ortografia 1820) 136; drahá mied Kruml. 14ᵇ,
