III. skloňování kmenův -u, a to
A) kmenův -ŭ, vzor syn, km. synъ-;
B) kmenův -ū, vzor svekrev, km. svekrъv-; –
IV. skloňování kmenův -ĭ
A) substantivních, vzory host, kost, km. gostь-, kostь-;
B) adjektivních trь- (četyrь-), vz. třie (čtyřie); –
V. skloňování kmenů souhláskových, a to
A) kmenů mužských -n, vz. kámen, km. kamen-;
B) kmenů středních -n, vz. rámě, km. ramen-;
C) kmenů -s,vz. nebe, km.nebes-;
D) kmenů -t,vz. kuřě, km.kuręt-;
E) kmenů -r,vz. máti, km.mater-. –
Poznam. 1. Při skloněních jednotlivých jsou z pravidla také příslušná paradigmata. V těch jsou zaznamenány pádové koncovky tvaru českého z doby nejstarší, a také jejich obměny pozdější. Tyto jsou někdy vyčteny úplně; někdy však výčet úplný v té stručnosti, jaká se ve vzorci žádá, nebýval možný, a tu dlužno paradigma doplňovati z výkladův o pádech jednotlivých.
Poznam. 2. Při tvarech staročeských, kde není jinak udáno, mívám na mysli tu jejich podobu, kterou měly na sklonku stol. XIIItého a na začátku XIVtého, tedy okolo r. 1300.
I. Skloňování substantiv kmene -o).
A. Sklonění o-kmenů mužských.
22. Ve sklonění kmenů těchto vyvíjejí se některé rozdíly další podle významu životného a neživotného, a dílem i osobního a neosobního; proto je třeba vedle vzorů, platných pro jména životná osobní chlap, oráč, Juří, uvozovati též vzory pro jména neživotná dub, meč, řebří, a podle potřeby i pro jména životná neosobní neboli živočišná had, kóň.
1. Vzor chlap, dub; had.
23. Sem patří všecky mužské o-kmeny s koncovkou tvrdou. Kmen substantiva vzorového chlap jest chlapo·, v tvaru psl. cholpo-, atd. Sklonění jest toto:
