Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<222324252627282930>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Sing. akk. chlap, had, dub; -a.

1. Tvary vlastní jsou chlap, had, dub.

2. Tvary -a jsou genitivy vzaté za akkusativy. Přejímání toto začíná se velmi záhy a týká se dříve jmen znamenajících bytosti osobní, chlap- chlapa, později pak i jmen znamenajících bytosti živočišné, had-hada; názvy předmětů neživotných mívají touž koncovku jen v jistých velmi řídkých případech, dub-duba.

a) Při jménech osobních je starý tvar akkusativní chlap již v češtině staré velmi vzácný a vyskytuje se tu jen při jistých jménech a jen v jistých vazbách a rčeních, tedy jen v mezích archaismu.

Doklady toho jsou některé při jménech vlastních. Na př. ctím (1. plur.) iacob syn Zebedaei CisMnich. 97ᵃ, David přemohl Goliat Kruml. 31ᵃ (vedle: jenž Goliada přemohl t 31ᵇ), jenž jest vyvedl Iſrahel ŽKlem. 135, 11; ale v těchto příkladech může býti jméno cizí neskloněno. Jistější jsou příklady: (Ježíš) uzřě Jakub Jež. Ml., Výb. I. 417, črt v Strachkvas vstúpi DalJ. 32 z rkp. L (v DalC. je w toho ſtrachkwaſa). Příkladů velmi málo. Hojné jsou jen pro jména světců sem hledící, když se svátkem jejich určuje čas: na svatý Havel OD. 494, na s. Hawel Lún. 1. ops. XV, aby mohl přes svatej Martin zůstati ŽerKat. 125, na swati Martin List. Kral, na každý swaty Waczlaw KolB. 1520, na každý swaty Hawel t. 1521 atd., dílem dosud tak: na svatý Jan Us. místy, na sv. Josef, na sv. Ščepán BartD. 179; vedle toho ovšem také -a: na sv. Jana, Václava atd. Us., na každého s. Hawla KolA. 1511 atd. Ve výrazích těchto dostal převahu appellativní význam určení časového, tím zastřen původní význam jména vlastního, a tou takořka depersonifikací vytržena tato jména vlastní ze svého druhu a vřazena mezi neživotná, s nimiž pak i v tomto akkusativním tvaru se srovnávají. Depersonifikací stejnou vysvětluje se akk. Donat (= spisovatel učební knihy mluvnické, pak kniha ta sama): grammatika aj pojide Donat držiec v levéj rucě Vít. 5ᵇ. Totéž opakuje se poněkud při vzorech oráč a Jiří, v. §§ 55 a 75.

Z osobních appellativ sem patřících mají akkusativ tvaru starého: anděl, hospodin vsielá andiel boží ŽKlem. 22ᵇ; – posel, potočichu poſſel brzý AlxV. 942, od tebe possel jmieti LAl. 422, Ctnost posla posel náhlý Baw. 32; – syn, v. ve sklonění v § 300; – člověk, ve rčení za člověk, že sú tě ledva za czlowek poznali Rúd. 35ᵃ, všichni za jeden člověk VJp. 62, za geden ċlowiek biechu Baw. 189, mnějí že za geden člowiek jsú s Ježíšem ChelčP. 240ᵇ, aby stáli spolu za jeden člověk TomP. 4, 62 (tu patrně archaismus přejatý z pramene starého); – pán, ve rčení za pán, sediž za pan sobě Baw. 61, za pan jej majíc Brig. 83ᵃ;- biskup, ve

rčení za biskup, radějše bychom osličí ocas za biskup jměli, nežli Lance za biskup přijeli DalJ. 49 z Ješ., Lance za biskup přijeli t. z rkp. F; – hospodin, ve rčení přěd hospodin, pro hospodin, David jide přěd hoſpodyn

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 17 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).