Kmeny -ĭ měly někdy příponu -s a při tom koncovku kmenovou stupňovánu tu v -ei̭, tu v -oi̭, na př. osk. Herentatei-s Veneris, got. anstai-s z -oi-s; z tvaru takového, pův. -ei-s nebo -oi-s, vyvinul se pravidelně také gen. slov. gosti, kosti.
Kmeny souhláskové mají přípony -os a -es, na př. ř. φεϱovτ-ος, γεvovς z γεvεσ-ος, lat. ferentis (z -es), generis (z genes-es); v slov. jsou z toho gen. -e, z býv. -es, na př. kamen-e, mater-e, sloves-e atd.
11. Sing. dat. má příponu -ai̭, která se jeví na př. v stlat. populōi Romanōi, kdež koncovka -ōi je z -o-ai̭, v ř. λύχω a χώϱα, kdež -ω a –α je ze staršího -ōi, - āi, a toto z -o-ai̭, -ā-ai̭ atd.
Kmeny -o mají v slovanštině dativ -u: stsl. rabu, oraču, mêstu, moŕu, č. chlapu, městu atd. Tvaru toho nelze vyložiti z příp. -ai̭ atd., a výklad bezpečný dosud nenalezen; snad podle sg. lok. synu Lesk. Deci. 58.
Kmeny -a, pův. –ā. S příponou pádovou -ai̭ je koncovka dativu -ā-ai̭ = -āi, obsažena ve vēd. aśvāi, ř. χώρα:, osk. deívaí = lat divae, got. gibai, lit rankai atd.; do slovanštiny je z toho -ê, stsl. rybê, č. rybě atd. To jest u kmenů tvrdých. U měkkých jsou od fasí nejstarších některé rozdíly, které se vidí na př. v dat. lit. žemei proti rankai atd.; do slovanštiny je z toho koncovka -i proti -ê kmenů tvrdých, na př. stsl. duši, zemlji, č. duši, zemi atd.
Kmeny –ŭ mají koncovku někdy stupňovánu v -eṷ, tedy dat. na př. sūneṷ-ai̭, skr. sūnav-ē atd. Z toho vyvinulo se do slovanštiny pravidelné ov-i, psl., stsl. a č. synovi atd.
Kmeny -ū mají svou koncovkuzměněnu v -uṷ, tedy dat. na př.sṷekruṷ-ai̭, vēd.śvaśruv-ē atd. Z tohoje zase pravidelné slov. –ъv-i, stsl. svekrъvi, č. svekrvi atd.
Kmeny -ĭ mají koncovku kmenovou někdy stupňovánu v -ei̭, na př. skr. avaj-ē z oṷei̭-ai̭ (km. oṷi-), někdy nestupňovánu, na př. skr. patj-ē z poti-ai̭ (km. poti-). V slovanštině je naproti tomu dativ -i, stsl. gosti, kosti, č. hosti, kosti atd. Koncovku jeho -i vykládá Mikl. III2 5 z -ь-i, tedy z pův. –i-ai̭; ale tu bychom očekávali -ьji. Myslím, že koncovka je přejata z dat. kmenů souhláskových.
Kmeny souhláskové mají v slovanštině dativy veskrze -i: stsl. kameni, rameni, nebesi, kuręti, mateři, č. kameni, kuřěti, mateři atd.;. koncovka -i je náležitá střídnice za pův. příponu dativní –ai̭.
12. Sing. lok. mívá dílem připonu -i, na př. ř. adv. oἲχτ z -o-i, μἐvετ z menes-i in mente, skr. sunavi ze sūneṷ-i atd., – dílem žádnou, na př. v lat. adv. penes (proti subst. penus penoris vnitřek), v inf.-men: δóμεv, ϊδμεv, ἃγεμεv atd.
