Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<151617181920212223>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Kmeny mají v stsl. koncovku -achъ, svekrьvachrь atd., podle a-kmenův; taktéž č. ostrvách atd, kdežto krvech = krъvьchь je podle ĭ-kmenův.

Kmeny -ĭ mají tvar náležitý -ьchъ, stsl. gostьchъ, kostьchъ, č. hostech, kostech.

Kmeny souhláskové -jan- mají v několika starožitných dokladech zachované -sъ: koncovka byla -jan-sъ její -s- jsouc po souhlásce neměnilo se v -ch-, a z -jansъ je pak –jasъ; na př. Dolas nč. v Dolanech, Brěžas nč. v Břežanech, Lužas nč. v Lužanech atd., v. § 46. – Ostatně pak mají kmeny souhláskové koncovku analogickou -ъchъ, podle ĭ-kmenů. na př. stsl. kamenьchъ, ramenьchъ, slovesьchъ, kurętьchъ, materiьchъ, č. zeměnech, kamenech, ramenech, kuřětech, někdy i jinou, na př. č. nebesiech podle o-km. atd.

V č. přicházejí časem v oblibu koncovky jednostejné pro všecky lok. plur. Na př. za bývalé chlapiech, rybách, kostech je v nář. starojickém místy veskrze -ech, t. j. nejen kostech, ale také chlapech, vojákech, ženichech, křížech, rybech, na rukech atd.; místy zase veskrze -och, o chlapoch, na zahradoch, při kravoch atd.; někdy zdlouženo v -óch, na dubóch, na koňóch, polóch, zahradóch, lúkóch atd.; a v nynější dobu nabývá tu vrchu zase přípona -ách pro všecky rody BartD. 84.

Plur. instr. má v slovanštině dílem koncovku -y, -i, na př.

stsl. raby, orači, č. chlapy, oráči, dílem pádovou příponu -mi, na př. rybami. Původ koncovky -y, -i je temný. Přípona -mi je shodná s lit. –mis; proti ní je skr. -bhiš (m. -bhis) atd. (rozdílné m- a bh- jako nahoře v sg. instr. a j.).

Kmeny -o. Tvrdé mají tvar -y, měkké –i; na př. stsl. raby, mêsty, orači, moŕi, č. chlapy, městy, oráči, moři atd.

Kmeny -a mají tvar náležitý -a-mi, stsl. rybami, dušami, č. rybami atd.

Kmeny mají tvar náležitý –ъ-mi v stsl. synъmi; č. syny atd. je novotvar podle o-kmenův.

Kmeny mají instr. –ъvь-mi, podle ĭ-kmenů, nebo -ъva-mi, podle a-kmenů; na př. stsl. krъvьmi, svekrъvami, č. větevmi a větvami, větvěmi atd.

Kmeny mají tvar náležitý -ь-mi, stsl. gostьmi, kostьmi, č. hostmi, kostmi atd.

Kmeny souhláskové, mají tvar náležitý v stsl. poljami z poljan-mi. Ostatek mají dílem koncovku -ьmi podle ĭ-kmenův, dílem -y podle o-kmenův; na př. stsl. kamenьmi, materьmi, rameny, nebesy, kuręty, č. mateřmi, zemany, kameny, rameny, nebesy, kuřaty atd.

Místo -mi (-ami, -emi) proniká časem -ma (-ama, -ema), patrně

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).