Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<161718192021222324>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

z instr. du. přejaté, a ovládá zvláště v nářečích obecných; -ma je tím takořka vulgarní varianta za spisovné -mi. Záměna ta stala se ve skloňování jmenném, a také v zájmenném i složeném; a stala se tam, kde byla koncovka -mi náležitá, i kde byla analogií odjinud přejata. Na př. štyřmi kongema m. koňmi ListVrat. z r. 1406; se třma kněžími Vavř. z Břez. (Fontes V. str. 470); mezi lidma VšehJ. 209; s ſwyma přátely Papr. Ob. (1602) 81; třema, čtyřma Nudož. 38ᵇ; s několika kamennýma stupni HarErb. 1, 190, mezi trojíma zdmi t. 2, 147; s tříma čajkama Čern. Heřm. 242; ctnostma, branama Rosa 91, pánma, stromama t. 76, měſýcma, měſýcema t. 85, ſlowma, ſlowama t. 87, pacholatma, pacholatama t. 96 atd.; zahrádku zdiema ohraženau Kol. DD. 271ᵇ (1647), lidma KolŠ. 13ᵇ (1672), s takowyma nepřiležitoſtma t. 8ᵇ (1672), niekteryma wieczma KolŘ. 91ᵇ (1677), dweržma KolU. 10ᵃ (1687), ze cztyrzma dietma KolEE. 150ᵇ (1700), mnozí s zapowiedienyma Stržiſſkama a dracžkama ſwitiegj KolG. 79ᵃ (1703), se wſſema potřebamy t. 13ᵇ (1725), s trzema kauſky t. 14ᵃ (1725); hoſtma HořovAA. 97ᵃ; rozličnýma jazyky Froz. 19; nad wodama BílA. 25, mezi ginýma podiwnýma hromowýma skutky BílD. 40, s náma BílA. 27 atd. (u Bíl. dokladů bez čísla); s holma Bouře r. 1775, když ho loužema kalužinama největšíma vedli t. a j.; rybama, dušema, kostma, dětma, polema, znameníma, slovama, chlapama, mužema, semenama, kuřatama mýt. 333 a podobně jinde Us. ob.

Rozvrh skloňování jmenného.

Rozvrh skloňování tohoto dává se především rozvrhem kmenů sem patřících, podaným v § 4. Krom toho jsou však ještě jiné okolnosti a příčiny, které způsobují rozdíly ve skloňování a ke kterým tedy při rozvrhu deklinací hleděti třeba.

Tu pak jest na prvním místě k tomu ukázati, že jména kmenů stejných bývají rozdílná podle druhu, totiž dílem substantiva, dílem adjektiva, a to adjektiva ve smyslu nejširším, vyloženém v § 231. Oboje mají sklonění dílem náležité a stejné; ale dílem vyvinuly se také různosti, a proto je většinou třeba, dvoje tato jména ve skloňování od sebe děliti.

Dále jest grammatický rod. Jména kmenů stejných mají sklonění přece více méně rozdílné podle rodu, a to dílem od pradávna, na př·, subst. host a kost, dílem vyvíjejí se rozdíly v době historické, na př. při subst. vzorů ryba a vládyka, dušě a panošě atd. Proto jest při rozvrhu deklinací podle potřeby hleděti také k rodu.

Někdy jest podle sklonění žádaného jenom tvar některý. Na př. tvary substantiva loket stsl. lakъtь zakládají se dílem na kmenu souhláskovém –ъt, dílem na ĭ-kmenu -tь; z adjektivního ŭ-kmene cêlъ- jest jen

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 22 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).