– dílem -omъ podle o-kmenů, na př. č. zemanóm, kamenóm, ramenóm, nebesóm, kuřatóm atd.
Koncovka česká bývá dílem dlouhá -óm, dílem krátká -om.
Dlouhé -óm mění se dále v -uom, -ům (psáno též -úm). Na př. woyakóm Ol. Deut. 20, 14, ſtadóm t. Gen. 47, 4, k nebeſuom Krist. 27ᵃ, żiduom Kruml. 20ᵃ, rzemeſlnikúm Lún. var. 1613; ſwym ſlužebnijkom Háj. 96ᵃ (velmi zřídka u Háj.), nepřáteluom t. 13ᵃ a j, bogownijkúm t. 20ᵃ a j.; peniezom Kol.ČČ. 68ᵇ (1546) a j., peniezuom t. 57ᵃ (1551), peniezum t. 398ᵃ (1567); diediczom t. 107ᵇ (1549), diediczuom t. 421ᵃ (1567), diediczum t. 420ᵇ (též); wierzitelom KolČČ. 262ᵇ (1557), wierziteluom t. 421ᵃ (1567), manzelum t. 398ᵇ (1568) atd. Časem krátí se -ům a jest -um. Rosa 75 a 446 konstatuje, že -um v dat. pánum je krátké, zamítá psaní -ům, a dopouští ho jen ve verších, když by bylo třeba slabiky dlouhé. Po něm má také Dolež. 15 krátké pánum proti slc. -om, a v nč. výslovnosti zní koncovka tato vůbec krátce třeba že se píše -ům.
Krátké -om je velmi rozšířeno v nářečích: chlapom, mužom chod. 41, dubom, lidom Šemb. 17 (domažl.), vojákom, koňom, synom, telatom, dveřom Kotsm. 8 (doudl., tu nikdy. -óm), chłapom, mužom atd. chrom. 266 a j., chłapom, pánom, hosťom, děvčatom, hołóbjatom atd. Btch. 423 a 445, chłapom, koňom, telatom atd. BartD. 9 a j. (vůbec mor.), slc. chlapom, dubom atd. V textech starších lze spatřovati -om krátké tam, kde je patrně dbáno, aby délka byla označována, a kde koncovka -om přece psána pravidelně bez označení takového. Texty takové jsou na př. Ben., kde psáno ſynom Gen. 18, 19, mužom t. 12, 20 a j.; HrubLobk., kde psáno žertom 57ᵃ, knijezatom 60ᵇ atd.: dosvědčeno v nich krátké -om od poč XVI stol., ale bylo zajisté také již ve XIV stol., neboť kdyby tu bylo bývalo jen -óm, bylo by se změnilo v -uom, -ům a krátkého -om by pak vůbec nebylo.
19 Plur. lok. má pádové přípony -s, -su, -si, snad varianty bývalé přípony jediné -s; na př. ř. λύχοι-ς, λύχοι-σι, skr. aśvā-su atd. Z přípon těch obráží se ve slovanštině -su, obměněné pravidelně v -sъ, -chъ.
Kmeny -o měly by míti koncovku -o-chъ; ale za to jest -ê-chъ, stsl. rabêchъ, mêstêchъ, č. chlapiech, městiech atd., podle lok. zájm. têchъ, těch atd., srov. J. Schmidt v KZ. 25, 5. U kmenů měkkých sem patřících jest za -ê- obyčejná střídnice -i-, tedy koncovka -ichъ. stsl. oračichъ, moŕichъ atd., č. -ích.
Kmeny -a mají tvar náležitý -a-chъ, stsl. rybachъ, dušachъ, č. rybách atd. Koncovka -ách přejímá se odtud pak také ke kmenům jiným.
Kmeny -ŭ mají tvar náležitý -ъ-chъ, stsl. domъchъ Ostrom., domochъ Zogr.; česky bylo by za to -ech, ale dokladů starých tu není, a nč. synech je novotvar podle ĭ-kmenův.
