118. Sing. dat. znameňú, -iú, -í. Koncov-ka -ú je z býv. -ьju a mění se dále v -iú a -i. – Příklady: k rozeznanu t. j. -ňú ŽGloss. 49, 4, k rozhniwanu (sic) t. 77, 58, ku poſluchanu t. 102, 20, k ſkonczenu DalH. 42, k chwalenu ŽWittb. 118, 62, k zabitu t. j. -ťú ad occisionem ŽGloss. 43, 22; k ſwazanyu ŽGloss. 149, 8, chwalenyu ad confitendum t. 118, 62, ke zpowiedanyu ŽKlem. tamt., doňedž nepoložiu nepřátel tvých podnozyiu nohám tvým ŽKlem. 109, 1 (srov. stsl.: donьdeže položą vragy tvoję podnožiju nogama tvýma Krmč.-Mih. v Mikl. IV, 612), k tomu poſſelſtwiu Hrad. 62ᵃ, k uodyenyu DalC. 42, tomu znamenyu t. 19; k zabity ŽWittb. 43, 22 a j., k uſyly DalC. úv., nám sě jest vſyly brániti t. 44 a j., což jejie tyeleſenſtwy líbo bylo Pass. 333 a j., ku poznanij Štít. ř. 3ᵃ, k tomu powolanij t. 7ᵃ a j.; prawedlenſtwu tvému ŽWittb. 118, 64, prawedlenſtwyu tvému t. 118, 68, prawedlenſtwy tvému t. 118, 71, všecky tři fase této koncovky v témž textě a témže šlově; nč. znamení atd. Us.
Zvratnou analogií bývá -ie místo -í; na př. k ſpaſenye Modl. 77ᵃ (-e vyškrabáno), tomu poselſtwie Pass. 184 (část mladší), k utieſſenie Mill. 105ᵃ atd.
V nářečích východních jest ú dílem zachováno, dílem analogií opět uvedeno; na př. k odpuſczenu t. j. -ňú OlMüll. B. 619, psáňú, zelú BartD. 19 a 20 (zlin.), 68 (val.), k zelú a k zélu t. 89 a 85 (stjic.), znameňó chrom. 270 (-ó z -ú), králostvjó Btch. 267 (dbeč., též).
V nář. stjick. je sg. instr. s tú pěknú růžú, a místy také s túm pěknúm růžům, v. § 138 a 176; zvratnou analogií klade se pak -úm za -ú také v tomto dativě a jest na př. k zelúm, k podmáslúm BartD. 88 a je mi k dáveňúm t. 351.
Analogií pak podle pěší vznikl novotvar -ímu, psanímu Šemb. 17 (domažl. a zbirož.), k zelímu BartD. 2, 252 (žďár.).
119. Sing. lok. znamení; znameňú, iú, -í.
1. Koncovka vlastní jest -í, z býv, -ьji. Jest v dokladech z doby před přehláskou u-i: w Zassadi List. Lit. r. 1057 (ze XIII stol.), in usti tamt., w Zasadi List. 1218, na Vztj t., slovo v boſtui schováno Ostr., w piti Túl. 25ᵇ, uue ſbozi Kunh. 151ᵃ; v bezuodi in inaquoso ŽGloss. 77, 17, ustal w lani in increpationibus t. 38, 12 (v ŽGloss. jen tyto dva příklady); v jeho chtieny (rým: nepromění) AlxH. 11, 25, v dobrém odieny (rým: miení) t. 4, 1, v jiném widieny (rým: miení) t. 11, 10, u milozirdy (rým: twirdi, pl. nom.) t. 6, 1; po tvém wzdy̆chany̆ (rým: paní, sg. vok.) Jid. 164, na božiem krſſcheny̆ svD. 91 a po widyený t. 92; u prſielſzeny dosti malém t. j. u přělščení AlxB. 1, 36, v tomž ztrſieleny t. 1, 4, na hnany t. 1, 42, w czekczowany t. 2, 1, po sſzety (sic) t. j. po ščěstí (rým: do pěsti) t. 2, 38, v takém veſſelíí (rým: nejměli) t. 5, 31. Doklady tyto jsou z textů starších, než je přehláska u-i, a u některých
