mnohém t. 104ᵇ, w myloſrdenſtwym ſwem t. 113ᵇ, w ſwem dobrodicztwym t. 15ᵇ, v knížectvím opavským Slav. 30, po několikerým řeči pletením t. 65, po prvním vdeřenjm Beck. 1, 154, o miloſrdenſtwjm božím BílD. 371, v nějakým koutě na podkrowým BílQ. 2, 106, w mlčenjm a v náději Kon. 731, po učiněným přikázáním Seel. 118, po svým z mrtvých wſtánjm 242 a j., domažl. psaním, kamením podle Šemb. 17.
120. Sing. instr. znamením·, -iem.
1. Koncovka vlastní jest -ím, z bývalého -ьjьmь. Je pravidlem v textech nejstarších a drží se neustále. Na př. takým uſenim t. j. učením HomOp. 203ᵃ, nepravým zatyrzenjm (-m v rkp. naznačeno zkratkem) detractione t. 152ᵃ; přěd ſwitanym ŽGloss. 109, 3, vprauenym ordinatione t. 118, 91; z pozluſzenztwim AlxH. 3, 17, svým odyenym t. 3, 31, když zboſſim vzhrdě t. 6, 17, pod vmluwenym lstivým t. 7, 6; dobrým ſwiedumim Túl. 85ᵇ; (s) zzbosĭm Jid. 112; přěd ſwytanym ŽWittb. 109, 3, kazanym tvým t. 118, 98 atd., ſ uſylym DalC. 38, s tiem poſelſtwym t. 67; s svým ſbozym Hrad. 139ᵃ, trrpienym t. 57ᵇ, dobrovolným vmrzienym t.; za przymyrzym Rožmb. 125; dyedyczſtwym Pass. 452, prolitým t., velikým ſnazenſtwim t. 461, divným oſwieczenym t. 463, znamenym s. křížě t. 484 a j.; vším ſtworzenijm Štít. ř. 3ᵃ, krve prolytijm t. 151ᵃ a j.; obilím (tak v rkp.) frumento Ol. žalm 64, 14, kamením drahým KřižB. 80ᵃ; atd., v textech do pol. stol. XIV pravidelně a bez výjimky, a taktéž i ve mnohých textech pozdějších. Ve Výb. I, 1111 je transkribováno množstviem, v Star. Sklád. 1, 98 a Výb. I, 258 zbožiem; ale to jsou chyby v přepisích, texty původní mají tu mnozſtwem t. j. množstvem AlxV. 1279 a ſbozym t. j. sbožím Hrad. 115ᵃ, tedy nijaké -iem. Staré -ím drží se i potom a zachováno dosud: znamením Us., znamením (zkrác.) chrom. 270, králostvím Btch. 267 (dbeč.), psáním, zelím BartD. 19 a 20 (zlin.), t. 68 (val.), psanim t. 114 (laš.), zapsaním Suš. 125, slc. znamením atd.
2. Časem vzniká a vedle starého -ím se vyskytuje koncovka -iem, -ém. Doklady toho starší jsou z doby úžení ie-í, a nové z nářečí, která zachovala nezúžené -ie; vykládati jest tedy tuto odchylku analogií zvratnou, jež byla podporována tou okolností, že mimo některé pády jiné zejména také nominativ má koncovku -ie, -é. Na př. s dobrým swyedomyem Půh. 1, 183 aj., s rozličným zboziem Mill. 5ᵃ, s welikem zbosiem t. 10ᵃ, shořal mlýn i s obilém Let. 390 atd., nč. dial. zbožjem BartD. 42 (hroz.), zbožiém t. 44 (břez.).
3. Někdy vyskytuje se také instr. -í místo -ím: na př. s prziwzetj tomu.. KolEE. 322ᵇ (1655), rukau danj ſlybily t. 169ᵇ (1702), stodola ze (m. se) dwogim zadienj t. 13ᵇ (1725), za svým ſſtěſtj VesC. 21ᵇ, mezi jiným nařjkánj, kwjlenj a pláčem BílQ. 2, 119, nad jejím nařjkánj BílA. 166, s djkůčiněnj Seel. 28, ſwým orodowánj t. 16, ti kteří bohatſtwj a chválou
