oplývají Kon. 39, před svým vſnutj t. 887 atd., místo: přivzetím, rukau dáním, záděním atd. Ve sklonění tomto je v češtině západní většinou koncovka -í, a jest v sg. lok. vedle náležitého -í také analogické -ím; z toho vzniká domnění, že může býti také instr. -í místo -ím nebo vedle -ím. O příjmí místo žádaného instr. příjmím v. doleji § 130 a srov. také pl. lok. § 127.
121. Du.nom. akk. vok. znamení, koncovka -í z býv. -ьji. Na př. oně dvě przykazany Štít. uč. 29ᵇ, těto dvě kralowſtwy t., tě obě byſkupſtwy Pulk. 149ᵇ, této dvě przikazani Kruml. 23ᵇ atd.
V textech pozdějších bývá -ie; na př. byle sta dvě poklinanye na svět pušťeně Pass. 445 (část mladší), dvě poklynanye ML. 27ᵃ. Je to buď plur. za du., anebo analogií zvratnou -ie místo -í.
122. Du. gen. lok. znameňú, -iú,-í; konc. -ú z býv. -ьju, přehlas. -í. Na př. tú dvú byſkupſtwy Pulk. 60ᵇ, o dvú rczenij Štít. ř. 15ᵇ na túto dvú p'kazani Koř. Mat. 22, 40 t. j. přikázaní.
123. Du. dat. instr. znameníma: bodeta oba kopyma AlxV. 1576 (rým: nima), proti těma přikazanima ŠtítOp. 166ᵃ, dvěma znamenyma Ol. Ex. 4, 9, tu s kopima na sě hnaſſta TandZ. 164ᵇ, těma oběma psaníma ČernZuz. 276; tvar žádaný -iema z *-ьjema v textech starých se nevyskýtá, -íma je podle pěší atp.
124. Plur. nom. akk. vok. znameňá, -ie, -í. Koncovka -á je z pův. -ьja, a mění se přehláskou v -ie, -é a zúžením v -í. Příklady; -á, padena t. j. padeňá ruinas Gloss. Jer., je-li to archaismus a ne dialektický novotvar; – -ie, -é, všecka kazanye tvá ŽWittb. 72, 28, mnohá utyeſſenye Pass. 332 a j., tři znamenije Štít. ř. 12ᵃ, čtyři cztenije t. 12ᵇ a j., vdolee tvá Pror. 15ᵇ a j., všěcka kralowſtuiee Ol. 3. Reg. 4, 21, ukažte náin znamenyee signa t. Ex. 7, 9, okraſſlenyé zlatá ornamenta t. 2. Reg. 1, 24 atd.; – -í, měl panſtwij veliká KřižB. 75ᵇ atd., nč. znamení Us., znameni chrom. 270.
V nářečích východních jest -á dílem zachováno, dílem analogií znovu uvedeno: psaňá BartD. 68 (val.), slc. znamenia. Častěji bývá tu krátké -a, podle pl. nom. akk. města atd., na př. kralostva Btch. 267 (dbeč.), psáňa, zela, obila BartD. 19 a 20 (zlin.), pěkné zela t. 85 (stjick.), psaňa Šemb. 44.
125. Plur. gen. znamení, konc. -í z býv. -ьjь. Na př. všěch zztworseny LMar. 52, ſbozi svých ŽKlem. 48, 7, ot kazany tvých ŽWittb. 118, 110 a j., kopy jim podáváchu DalC. 50, chléb obylyy zemských Pror. 22ᵃ, těch kralowſtwyy t. 111ᵃ, od myſlenij ješto jsú bez rozumu Štít. ř. 5ᵇ viece ť má bóh pozehnanij než jedno t. 7ᵃ atd., nč. znamení Us.,
