Jiná příjmení s koncovkou -e skloňují se dílem také tak, dílem zůstávají neskloněna. Na př. Skočdopole, Nastojte, Dvanácte, Jagule, Jankule: sg. nom. Vavřinec Skocždopole KolEE. 209ᵃ (1624), Jiřík Naſtogte KolA. 1511, Mikuláš dwanaczte kreyczij KolEE. 133ᵃ (1618), Vladislav příjmím Jagello aneb Jagule VelKal. 155, Hanuš Huniades jinak Jankule t. 224, – gen. akk. pana Skočdopole Us., od Jiříka Naſtogte KolA. 1513, nebožtíka Mikolaſſe dwanaczte KolEE. 133ᵇ (1662), od Vladislava Jagule VelKal. 46, Hanuše Hunyady jinak Jankule t. 56, – dat. lok. panu Skočdopoli, -ovi Us., a neskloň. po Wawrzinczowi Skoczdopole kováři KolEE. 209ᵃ (1628), po Mikolaſſowj dwanaczte t. 133ᵇ (1657), – instr. panem Skočdopolem Us., Jiříkem Naſtoytem KolA. 1512.
113. Některá substantiva jednotlivá tohoto vzoru.
Labe je v nč. vždycky neutrum vzoru tohoto; v pol. je fem. Laba, v němč. lat. řečt. též fem. V češtině staré je též neutr., jako v nové, na př. mezi řekami wultawu a labem Pulk. 2ᵃ atp.; ale některé doklady svědčí pro fem., zejména: nom. akk. labie Albea Prešp. 299, BohFl. 55, Diefb., labye Rozk. 571, Labie a Vltava Puch. 460ᵇ, nos expertes fere labe bydlíme u samé Labe Feifal. LL. 716 (píseň vagantská z r. 145l), podle Labie Puch. 429ᵇ, po obojí straně řeky Labie t. 428ᵃ, na řeku Labi laskava byla t. 438ᵃ; v ŠtítMus. čte se 96ᵃ: jakož labe větše (neutr.) bude když Vltava v ni (fem.) vejde, ale v rkp. ŠtítSáz. a ŠtítJes. je na stejném místě v-ňe- (neutr.).
líce stsl. lice facies atd. je slovo obecně slovanské a původem i v užívání odevždy neutrum. V češtině na př. sg. nom. akk. licze maxillam Ol. Súdc. 15, 15, – gen. smutného liczie AlxBM. 1, 35, – lok. nemoc w liczu Hrad. 143ᵃ, v smutném licziu AlxBM. 8, 25, – plur. svých ljc VesB. 197ᵇ, kněží s rumnými lijczy ChelčP. 76ᵇ atd.; – časem vychází slovo to z užívání obecného, drží se nyní jen v jazyku knižném a tu – zvláště v básních – béře se za femininum a bývá vedle líce také líc, chybně; – ve významu lícní strany proti rubu jest líc bez -e a v Usu ob. masc., trvám že assimilací k maso. rub.
lože, v nář. mor.-slov. změněno v loža fem. BartD. 162.
nebe. Původně byl kmen souhláskový nebes-, z něhož zachován pl. gen. nebes atd., v. § 364. Ostatně vyvinuly se dvoje novotvary: nebesa podle města, a nebe gen. nebě atd. podle moře·, – doklady tohoto viz zde nahoře při pádech jednotlivých § 101 a násl.
ovoce gen. stč. ovocě nč. -ce atd.; dial. gen. ovocého BartD. 42 (hroz.), podle sklonění složeného; jinde béře se za fem. vzoru duše a ztrácí koncovou samohlásku v nom. a akk.: oboc BartD. 64 (val.), tamt. 162 (laš.).
