(zlin.), t. 68 (val.), t. 114 (laš.), kraj mořa t. 354 (val.), prostřed mořa Suš. 81, mého srdca t. 94, do poľa t. 23, slc. poľa.
101. Sing. dat mořu, -iu, -i, koncovka -u mění se dále v -iu, -i (přehláskou), srov. I. str. 270 a 272 sl. Na př. nebu CisMnich. 97ᵃ, k nebiu ŽKlem. 130ᵇ, k nebyu ŽWittb. Deut. 40; zirdczu svému AlxH. 7, 29, zzluncziu (sě uda) sníti AlxBM. 7, 19; vzlál morzi ŽWittb. 105, 9; ſirdczu svému ŽWittb. 83, 6, přišli v ľubost ſirdczyu t. 72, 7, k ſirdczi vysokému t. 63, 7, všecky tři fase této koncovky v témž textě a témže slově; nč. moři atd.
V nářečích východních jest -u dílem zachováno, dílem analogií nově uvedeno, srov. I. str. 275–278; na př. k tvému lyczu Orl. (r. 1469) 78ᵃ, polu chrom. 269, Btch. 267 (dbeč.), BartD. 19 (zlin.), t. 68 (val), t. 114 (laš.), k mořu Suš. 146, slc. poľu.
102. Sing. lok. moři; mořu, -iu, -i.
1. Koncovka vlastní jest -i, souhlasící s -ě kmenů tvrdých. Záhy vyhynula a dosvědčiti lze jí jenom několika doklady: in loco qui dicitur Boisci t. j. bojišči (lok. bez předložky) Reg. I. r. 1184, na poli t. r. 1228, na gradisci t. r. téhož; na nebi Kunh. 148ᵃ (4krát), na poli AlxH. 9, 12 (rým: vše těžěnie polí), ktož na morsi plavá ApŠ. 123, na morsi JidDrk. 65 (rým: hoří 3. sg.), v tak světlém líczi svD. 48. dav jemu rukú po liczi UmR 137 (rým: nicí). Texty zde uvedené jsou původu staršího než přehláska u-i, obsažené v nich lokaly bojišči, na poli atd. mají tedy koncovku původní -i, nikoli snad přehláskou z -u vzniklé -i. Táž koncovka původní byla prvotně v Alx. ve výraze u poli in campo, jak dosvědčuje rým (:koli); ale opisovatelé uchýlili se tu od předlohy a napsali za to v AlxH. 9, 26 (u p)olu a v AlxV. 2315 u polyu (rým v obou textech: koli). AlxV. 2299 u poly (rým: vše těženie polí) je místo stejné s připomenutým nahoře na poli AlxH. 9, 12. Stará tato koncovka zachována v některých nářečích východních, zejména val., mor.-slov. a slc.; tu není přehlásky u-i, a přece se liší lok. poli a dat. polu BartD. 68 (val.), t. 82 (hran.), Hatt. slc. 69 atd., -i v lokálech těchto zachované je tedy původu starého. Srov. sg. lok. oráči § 58.
2. Koncovka -u je přejata ze sklonění ŭ-kmenů, stala se záhy pravidlem a mění se pak v -iu a -i; tudy vzniklé -i ovšem teprve v textech mladších se vyskýtá a splývá se starou původní koncovkou -i, jež se parallelné vedle novotvarého -u držela. Na př. na polyu in campo ŽGloss. 77, 43, v těsném lozicu (in) obstruso cubili t. 167ᵃ (v modlitbě), na ſyrdczu Túl. 56ᵃ, na nebu t. j. nebu t. 12ᵇ, po jeho licziu ApŠ. 151, W zzyrdcziu Pil. d, w srydczyu LAl. a, po tvém lyczu Mast. 385, v smutném licziu AlxBM. 8, 25, v lucziſcziu mém ŽKlem. 32ᵃ, w naſadiſtiu t. 50ᵇ, na morziu t. 71ᵃ,
