břichách, jablkách, městečkách, kolách, nosidlách, bedrách t.; křídlách, veslách, nosidlách, kolách, jezerách, kolenách, senách, prknách, střevách, víčkách, jablkách, klubkách, městečkách Dobr. Lehrg.² 190 sl.; kočár na perách Us.; kamnách, mistách, mňestách, vratách, stádách, hovadách chrom. 269, vedle -ech; v japkách, prosách, kołách, křidłách, na pirách (péro), ve voknách, na kolenách, v hnizdách, f střevách tamt.; drvách, střevách, jarmách BartD. 20 (zlin.), oknach t. 114 (laš.); v putách Suš. 357, po kolenách t. 138 a j.; delách Hatt. slc. 75.
5. Koncovka vlastní -iech byla kdysi zajisté pravidlem obecným; ale časem ustupuje koncovkám odjinud přejatým -ech, -och, -ách, tvarů náležitých s -iech, -ích ubývá víc a více. Na místo jejich vstupují novotvary. Valnou většinou ovládl novotvar -ech, jenž v češtině spisovné a nářečích obecných v Čechách a Moravě západní dílem samoten, dílem vedle -ách jest v obyčeji, a to při kterékoliv souhlásce kmenové, kromě hrdelných; ale v nář. stjick. jest -ech i po hrdelnicích. Místo západního -ech jest v některých nářečích východních -och. Koncovka -ách pak vyškytá se nejprvé při kmenové souhlásce hrdelné, potom také často při l, r, n a mnohdy též při jiných souhláskách, a v nář. slc. je pravidlem v neutr. (proti -och v masc.). Dobr. 1. c. uvodí mimo jiné též tvary: křídlách, nosidlách, jezerách, prknách, suknách, kdež by spisovný usus dnešní spíše -ech volil; a v tom je svědectví, že vítězné -ech stále a také v století posledním víc a více se šíří: náležité -ích zachovalo se i v jazyku knižném jenom v několika příkladech, při kmenových souhláskách hrdelných jest -ách, a všude jinde -ech, někdy spolu s -ách. Srov. § 39 č. 5.
92. Plur. instr. městy, -mi, -ma; -ami, -ama, -otna.
1. Koncovka vlastní jest -y, psl. -y. Jest pravidlem v textech starších a dosud v jazyku spisovném; na př. mezi miezzthy Pil. a, ſ yadry ŽGloss. Deut. 14, yadri obilnými ŽKlem. 147, 14, iadry ŽTruh, t., vſty svými ŽWittb. 58, 8, s tyely svými t. Athan. 227ᵇ, přěd lety Pass. 368, lidskými rzemeſly t. 362, s yádry Háj. herb. 80ᵃ atd.; slovy Drach. 32, ſłowy, rauchy (vedle -mi) Dolež. 45, práwy, těly, břichy, gablky, gezery, železy Tomsa 156 (vedle -ami), lety (v. -mi) Chlád. 51 atd.; nč. městy atd. V nářečích drží se někde skoro pravidelně, u většině však jest jen výjimkou vedle koncovek jiných -mi, -ami atd.; koncovky tyto jsou zřetelnější, proto přicházejí v oblibu, kdežto koncovka náležitá -y se drží jen v jistých výrazích ustálených nebo v jistém spojení syntaktickém, kde předložka nebo přívlastek ukazují, že tvar -y jest instrumental. Tak jest v nář. doudl. -y skoro veskrze, na př. slovy, pery, za vraty Kotsm. 22; – jinde jen v jistých rčeních: za vraty, za humny, před lety, za zády Us. ob.; za humnë, před letë, pod voknë (-ë za -y) chrom. 270; pod okny, za humny, před lety BartD. 20 (zlin.), za humny, před okny, přede
