7, 5, nč. zavěradel; – zrcadlo, zrczadl ženských Ol. Ex. 38, 8. Ben. tamt., nč. zrcadel; – pometlo, pometel Us.; – stblo ze stьblo, pl. gen. stebl ze stьblъ, z toho pak sg. nom. stéblo, a k tomu opět pl. gen. stébel; – bedro, v. doleji § 96; – ňadra, ňadr nedolož., ňader tvých ŽWittb. 73, 11, ňader Hug. 212; – vedro, vedl- nedolož., nč. veder; – vědro, vědr nedolož., umývánie wyeder Koř. Mark. 7, 4, věder Us.; – játra v. doleji § 90; – jitro, tři sta gitr Otc. 1ᵇ, a šesti giter KolČČ. 141ᵇ (1551), nč. jiter; – rejstro, do reyſtr KolČČ 2ᵃ (1551), do regiſtr t. 401ᵇ (1566), a z regiſter t. 191ᵇ (1552), nč. rejster; – řebro, zebro, z žebr Ben. Gen. 2, 21, do konce zebr Sal. 337, nč. žeber; – -sko, těch hledisk Us., těch hledisek Athen. VII, 151 (2krát). – Někdy nelze rozhodnouti, je-li -e- v daném případě jerové či vkladné; na př. v pl. gen. oken jest -e- jerové, jestliže to je z okъnъ a jestliže tedy sing. nom. byl okъno, a jest vkladné, jestliže nom. byl okno. Srov. I. str. 160.
Místo vkladného -e- jest v dial. gen. pometál, stebál, světál, pobřesál, sukán, vědár chod. 57; á je sem uvedeno analogií tvarů, jako jsou v témž nářečí gen. do voblák, u vrát, u hláv, housat atd.: tvary tyto mají v jediné nebo koncové své slabice -á-, a to vloženo také do gen. pometál atd. Rovněž tak vyvinuly se slc. pl. gen. sukán, vesál atp. Pastrn. 110.
Touž analogií vzniklo v nářečí chodském také -á- místo původního -e- v gen. polán a klepát chod. 57, místo polen, klepet, sg. nom. poleno, klepeto. –
Vzhledem ke kvantitě bývá při tomto genitivu proti obyčeji jazyka spisovného ta zvláštnost, že bývá mnohdy zdloužen, a bývá tu zdloužena dílem slabika kořenná, dílem koncovka, mějž tato samohlásku pevnou nebo pohybnou.
Zdloužena jest slabika kořenná. Na př. vrata gen. vrát, do wraat rovových ad portas Pror. Isa. 38, 10, podle veštie wrát Ol. 4. Reg. 10, 8, u wrát Br. Jer. 19, 1, t. NZák. 143ᵃ, doudl. u vrát, do vrát Kotsm. 8, do našich vrát chod. 57; – tělo gen. tiel, tí1, jakž (duše) vyjdú z tijl Štít. ř. 60ᵇ; – slc. delo vysl. ďelo (z dêlo) gen. diel Hatt. slc. 75 sl.; také v stč. je dosvědčen tvar tento se samohláskou dlouhou, nebudeš činiti díel jich Ol. Ex. 23, 24, umění těch dijł ChelčP. 59ᵇ, dijl pravých t. 73ᵃ, a jestliže k tomu byly tvary ostatní krátké, jak se podobá podle slc. delo a srbch. djëlo, tedy bylo i stč. dělo gen. diel; v nč. jest naopak dílo pl. gen. děl, v. doleji § 93; – slovo gen. slóv, mých ſluow BrigF. 132, všěch ſluow EvSeitst. Luk. 2, 51, falešných slův Suš. 344; – kolo gen. kuol, těch kuol Kat. 156 a 162; – drva (plur.) gen. dial. drév, drýv, drév BartD. 20 (zlin.), t. 30 (pomor.), drýv t. 55 (dol), t. 81 (hran.); – možná že bylo také usta gen. úst, vſty svými KolEE. 305ᵃ (1638) a j., t. j. usty (z dlouhého ústy bylo by v tomto textě auſty), a z vſt našeho nepřietele
