Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<142143144145146147148149150>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Srov. pl. instr. -ami ve vz. chlap § 40 č. 3. Také jinde ve slovanštině jsou stejné novotvary.

O vývoji různých těchto koncovek platí, co o téže věci pověděno v § témž č. 4.

Měna kvantity kmenové ve vzoru tomto.

O dloužení v pl. gen., na př. vrata-vrát, okno-oken-okén atp., viz § 89 (plur. gen.).

Některá substantiva, která mají sing. nom. dvouslabičný a v něm slabiku první dlouhou, krátí ji v pl. gen. a někdy také v pádech jiných. Zejména: nč. dílo pl. gen. děl Us.; v slc. naopak delo-diel, a tak podobá se, že bylo i stč. dělo-diel, v. § 89 (pl. gen.); –jádro pl. gen. jader; – játra pl. gen. jater; – jméno pl. gen. jmen, gméno Br. Gen. 36, 40 a j., zegména t. 30, 28, gmen ſwych t. 36, 40; – léto, leetho KřižB. 90ᵃ, dwie leethie t. 88ᵃ, dětinná leeta Štít. ř. 173ᵃ, dvě létě Háj. herb. 195ᵇ, VelKal. 95 a j., Br. Gen. 5, 20; puol lijtha KolČČ. 421ᵃ (1567), dvě lijthie t. 75ᵇ (1550), jiná lijtha t. 117ᵇ (1549) atp.; pl. gen. let, a také dat. letům, lok. letech, instr. lety Us., dewět let Br. Gen. 5, 27, letom VšehJ. (vždy tak), k lethuom KolČČ. 3ᵃ (1547), k ſedmi letům Br. Gen. 41, 36, We dwau letech KolČČ. 16ᵇ (1542) atd.; léto, let, letům, letech, lety, letmi Dobr. Lehrg.² 193; ale vedle toho říká se také leto, leta atd., a je doložen také pl. gen. lét, šest leet EvZimn. 30, sedm lét Beck. 1, 11, mnoho lét t. 2, 313 a j. (často u Beck., ale tu jest připomenouti, že jazyk Beck. je velice kleslý); byly tu kdysi tvary náležité let-, a jiné let‚ a vzájemným vlivem doplnily se novotvary tak, že jsou z toho takořka dvě substantiva, z nichž jedno má veskrze lét-, druhé veskrze let-; – péro pl. gen. per Us.; – záda pl. gen. zad. – Vedle toho jsou jiná subst., která se nekrátí, na př. léno pl. gen. lén, německých leen KolČČ. 231ᵇ (1553), stádo pl. gen. stád, z ſtád Ol. Lev. 5, 6, miesto pl. gen. miest, mnoho míeſt loca Ol. 2. Mach. 10, 17 atd.; krátké mist, jiných miſt Beck. 1, 30 a j., jest patrně zkrácení dialektické a nové. – Subst. právo má pl. gen. práv, praaw VšehK. 3ᵃ a Us., instr. praawy t. 2ᵇ a Us. atd. Vytknouti jest, že ve VšehK. pl. dat. bývá psán prawuom 3ᵇ, lok. prawijech 2ᵇ atd., srov. také w prawijch KolČČ. 3ᵇ (1544); podle toho podobá se, že tu slabika první bývala krátká, když druhá byla dlouhá.

Kmeny s -a- přehlas. -ě-.

Jako se v čas pl. nom. čěsi, řád sg. lok. řiedě kmenové -a- přehlasuje v –ě-·, v. § 43, tak děje se také ve vzoru tomto. Ale příkladů znám tu málo. Jistý jest v subst. hovado stsl. govędo du. hovědě, dwie

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 12 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).