Štít. uč. 102ᵇ, z uuſt EvZimn. 17, t. 26, z uvſt Pror. 36ᵇ, t. 86ᵃ, t. 94ᵃ, t. 106ᵇ, auſt Háj. herb. 51ᵃ a j.; podle toho bylo by v tvarech ústa, ústy atp. ú- analogií podle genitivu.
Zdloužena jest samohláska v koncovce, budiž to samohláska pevná anebo pohybná. Příklady toho jsou v nářečích: močidlo pl. gen. močidél BartD. 39 (hrozenk.), a podobně jarém t., jabučék t. 38 (javorn.), okén t. (súch.), okén, skéł t. 60 (val.), vědér, srcadél, děcék t. 85 a 89 (stjick.) atd.; – za -é- je v slc. náležitá střídnice -ie-, sukien, okien, mydiel atp. Pastrn. 110; – o gen. s -á- místo -e-, na př. pometál, polán atd. viz zde výše; – jabuko pl. gen. jabúk BartD. 39 (súchov.).
Srov. dloužení v pl. gen. vzorů chlap, oráč, ryba a dušě v §§ 37, 65, 143 a 179.
2. Tvary -óv vznikly analogií podle chlapóv, synóv; atd. a vyskytují se velmi zřídka. Mimo hlezno pl. gen. hleznóv, kúzlo pl. gen. kúzlóv, o nichž v. doleji § 96, znám jen tyto příklady: člověk od howaduow pekelných lízán bude Zrc. 8ᵃ (vedle toho tutéž: howada líží jej), milost boží howaduow přirození naklonila EvOl. 57ᵃ, pytel lajnuov HusE. 3, 143, složení údóv a jich číslóv Sal. Jg., tvojich stov ani tisícov nepotrebujem Hatt. slc. 101.
3. Dialekticky vyskytuje se také tvar -í, s koncovkou přejatou z těch gen. plur., které ji mají právem. Na př. jařmo pl. gen. jařmí BartD. 20 (zlin.), hráli pět sólí t., prosé (z -í) Btch. 268 (dbeč.).
4. U Jindř. Hradce říká se: mnoho suknách Šemb. 20; novotvarý množ. lok. vzat za gen., vlivem sklonění zájmenného a složeného, kde pády ty jsou tvarů stejných, na př. gen. i lok. těch dobrých. V EvOl. psáno: z ſlowich twich 220ᵃ; bud změna stejná jako právě dotčená, anebo omyl.
90. Plur. dat. městóm atd.; -ám.
1. Koncovka -óm jest vlastní, psl. -omъ. Byla většinou dlouhá a měnila se dále v -uom, -ům. Na př. všěm dielom ŽKlem. 32, 15, všěm kralowſtwom zemským Pror. 78ᵃ, k ſtadóm Ol. Gen. 47, 4, k vſtom Ben. Súdc. 7, 6 atd., nč. městům. Chronologii změny -óm v -uom a -ům viz při pl. dat. chlapóm v § 38. V nářečích některých délka zanikla a je krátké -om; na př. doudl. slovom Kotsm. 22, mračnom Btch. 423 (dbeč.), slovom t. 266, mňestom chrom. 269, oknom BartD. 19 (zlin.), t. 68 (val.) a j.
2. Koncovka -ám je přejata z pl. dat. a-kmenův, městám podle rybám. Ujímala se zde snáze a šířila se rychleji než jinde, na př. ve vzoru chlap, poněvadž zde byla podporována koncovkou nominativní -a (města – městám); nominativ mívá vliv na ostatní pády svého čísla tím, že se jim takořka dává za základ, srov. Obl. 117. Příklady: k pustým kamnam Hrad. 129ᵇ, mysl přikládají kuvzlam Pror. 6ᵇ, k noſydlam ML.
