25ᵃ (3krát), aby rozuměli ſlowam HusPost. 178ᵃ, k kupadlam Koř. Jan. 9, 13, kamnám Háj. herb. 396ᵃ, k bidlám t. 385ᵇ, k yadýrkám t. 375ᵇ, střewám t. 371ᵃ, Oſýdlám Beck. 1, 562, měſtám t. 2, 599, Slowám t. 3, 24 a j.; hrdlám naſſjm BílD. 416, křjdlám t. 233, měſtám t. 90, k těmto slowám t. 46 a j.; slovám vedle slovum (sic) Jandit 46, víčkám, kolám Us. ob. Dobr. Lehrg.² 190: v nářečích východních: g humnám, k japkám, prosám, kołám, křidłám, słovám atd. chrom. 269, s konc. -om jsou tu jen dativy: ke kamnom, hovadom, vratom; słovám Btch. 266, vedle -om; střevám, jařmám BartD. 20 (zlin.), oknam t. 114 (laš.); dělám Hatt. slc. 75. – Táž koncovka bývá také v stpol.; na př. miastam, ustam, słowam atp. Kal. 132 sl.
Srov. pl. dat. vzoru chlap § 38.
Poznam. V Orl. psáno: když mládenec k letem přišel 8ᵃ; příklad ojedinělý a bezpochyby omyl.
91. Plur. lok. městiech, -ích; -ech, -och; -ách.
1. Koncovka vlastní jest -iech, psl. -êch. Souhlásky kmenové jsou před ní náležité změněny, na př. oko -ociech, rúcho -rúšiech, ňadra -ňadřiech, léto -leťiech atd. Časem mění se -iech jednak ztrátou jotace v -éch, jednak zúžením v -ích, srov. I. str. 197 sl. a 190 sl. Koncovka tato byla v jazyku starém více oblíbena, než v nynějším; vysvítá to z následujících příkladů, kde jazyk nynější měl by často -ech za doložené -iech atd.: w nadrzyech DalC. 74, w regiſtrzijch KolČČ. 15ᵃ (1543), při gezerzijch Háj. herb. 61ᵇ, – na nosydlech LAl. -c, na hrdlijch trestati Háj. 219ᵇ, na tělijch Háj. herb. 242ᵃ, w močidlijch t. 336ᵇ, w třijſlijch t. 296ᵇ, na ſklijch KolČČ. 68ᵃ (1546), – w gmenijch Háj. herb. 12ᵇ, – w stadijch Háj. 298ᵇ, – po třech lethiech DalH. 31, po třech letyech DalC. 31, po šesti letyech Pass. 315, ve všěch myeſtech (miesto) Kunh. 146ᵇ, v těch myeſtiech k nimž přisezu (oppidum) Rožmb. 19, – w ſlouiech Túl. 25ᵇ, při těch zzlowiech svD. 79, o těch ſlowijech Štít. ř. 96ᵃ, na jeho ſlowijch KolČČ. 65ᵃ (1545), w prawijch t. 3ᵇ (1544), w práwijch Háj. 319ᵃ, – w pijſmijch Háj. tamt., – v ociech MamV., – w mnohých ruſyech DalC. 84, v drahých ruſſyech Pass. 332 atd.; – na tělích, na čelích, jměních Dobr. Lehrg.² 191; v písmích je prý ušlechtilejší než písmách tamt.; na křídlích vedle -ech a -ách, hrdlích v. -ech, jezeřích v. -ách tamt. 190; – nč. v slovích, tělích, rouších, právích Us. spisovný, vedle -ech. – Srov. pl. lok. chlapiech § 39 č. 1.
2. Koncovka -ech je podle i-kmenů, městech podle hostech atd., z -ьchъ; nikoli podle ŭ-kmenů, z důvodu vyloženého při lok. chlapech. Někdy je zdloužené -éch, rhythmickou analogií s dlouhým -iech. – Tvary tyto jsou tedy novotvary a ještě Blahoslavovi jest „při těch slovech“ místo slovích „kaziti češtinu“ Blah. 277. Ale vyskytují se velmi záhy, množí se pak,
