dílem kleslo v -e, na př. stč. u věně, u městě atd., nč. ve věně vysl. -ňe, v městě vysl. -tě; srov. I. str. 197 sl. – Příklady: na scalsce Reg. I. 1227, w tirſczie t. j. Tyrščě ŽKlem. 82,7, vv prazſczie t. j. Pražščě Rožmb. 17; u woyſczye t. j. vojščě DalC. 47 (v DalC. je nom. vojsko), na turſtye t. j. Turště t. 19. w luczſtye t.; w miezztye svD. 70; w yunoſſzztwie LMar. 14, u ptachzctwie t. 59; v svém vſye Mast. 66, v krásném ruſſye Pass. 307 a j., na zelezie t. 433, w oſſydle ŽWittb. 9, 16, w tiele t. 37, 4; na oczie Ol. Lev. 21, 20, v woyſſtie Ben. 1. Reg. 4, 6 a j., na luonie t. Súdc. 16, 19 a j.. w Žydowſtwie t. 2. Esdr. 6, 7; w Polſſtě Háj. herb. 20ᵃ; w Polſſtě VelKal. 32, w Lipſſtě t. 59, w Slezſſtě t. 161, w Wogſſtě t. 222; v Plzenště TomP. 4, 10 a j., v městě, v mase atd. Us.
Místo krátkého -ě bývá někdy chybně psáno dlouhé -ie, na př. na každém mijeſtije Štít. ř. 81ᵇ, v křivém zabylſtwije t. 121ᵃ, o tom wytyezſtwije t. 125ᵇ.
Za -ě jest dial. -i; na př. na měsci m. miestě, v masi, železi, na hnízdi atp., v. § 95.
2. Koncovka -u přechází sem od ŭ-kmenův a o jejím šíření platí mutatis mutandis totéž, co bylo pověděno o stejném lokálu o-kmenů mužských v § 30. Podle toho vyskytuje se v textech starých nejčastěji při předložce po, na př. jězdě po miezztu ApD. b, vlačili jeho po miezztu ApŠ. 104, túlali sě po myeſtu ŽWittb. 58, 7, po mieſtu Pass. 327, po králevském praw(u) Pil. b (rým: stravú), po všem tielu Hrad. 19ᵃ, po liczku Kat. v. 698 atd.; jindy: na jeho tyelu Pass. 327, w giezeru ŽWittb. 87, 7, (v) bidlu tvém t. Moys. 17, u vašem woyſku DalC. 18, na svém ſrdeczku Kat. v. 741. w ſrdeczku t. v. 2392, w hrdlu Háj. herb. 193ᵇ, v třetím kolenu Br. Deut. 23, 8, na zlatu a ſtšjbru t. Ex. 35, 32 atd., v textech pozdějších častěji nežli v starších.
3. Kolísání mezi koncovkou starou -ě a mladší -u je tedy v jazyku starém i novém, na př. u woyſczye DalC. 47 a u vašem woyſku t. 18, w tiele mém ŽWittb. 37, 4 a na jeho tyelu Pass. 327: v woyſſtie Ben. 1. Reg. 4, 6 a u woyſku t. 2. Par. 13, 12, na luonie t. Súdc. 16, 19 a w luonu t. 2. Reg. 12, 13, w žydowſtwie t. 2. Esdr. 6, 7 a w žydowſtwu t. 1. Reg. 23, 3; po Nowem lettie KolEE. Iᵃ (1622) a w letu panie t. 351ᵇ (1630), i w letu t. 13ᵃ (1725), w wienie t. 32ᵃ (1630) a w takowem wěnu t. 305ᵇ (1660) atd. – Vyplynulý z toho usus nč. má z pravidla -ě (e), na př. v letě, v městě, slově, na seně, na bidle, na jaře atd.; – -u bývá zvláště po souhláskách hrdelných, na př. ve jhu, v uchu, v oku, víku, jablku, oslátku atp.; pak ve výrazích s po: po právu, po jednom stu, po ránu, po jaru; – často bývá -ě i -u, na př. ve jméně i ve jménu, v koleně a v třetím kolenu, o vesle i o veslu, na jezeře i na jezeru, v mase i v masu, v železe i v železu, v mléce i v mléku, v rouše i v rouchu, ve vojště i ve vojsku,
