Sing. lok. Juří, řebří; koncovka -í z bývalého -ьji. Byl tu svým časem bezpochyby také novotvar -ú, -iú, jako byl lok. oráču vedle staršího oráči, ale není pro něj dokladu; také jeho koncovka se změnila přehláskou v -í. Příklady: po světiem Jiří Řpz. 124, po svatém Giři Háj. 378ᵇ při sm Girzij KolČČ. 3ᵃ (1545), při stym Girzij KolEE. 327ᵇ (1682), po sv. Jiří Us.; po sm Gilgij KolČČ. 161ᵃ (1561), po sv. Jiljí Břez. 47; po s. Tyburcy VelKal. 110, po s. Maurycý t. 273, po s. Remigij t. 286, po svatém Dyoniſij Háj. 474ᵇ atd.; – řebří, Čechové po rzebrzy na zed leziechu DalC. 47, po rzebrzy ho kázala svésti Pass. 505, aby po rzebrzy lezli t. 230, po tomto rzebrzy Krist. 3ᵃ, po rzebrzy vlezl do města Pulk. 114ᵇ, po kterém řebří HusPost. 111ᵃ (Jakub) viděl jest ve sně hospodina vzpoležiec na rzebrzí Ol. Gen. 28, 13; – úlí, v každém vlij Hrub. Petr. 72ᵇ; – novotvar -iem, -ím, na př. po králi Jiřiem ZM. 309, při s. Girzim KolA. 1518, po Girzim Dolanſkym KolEE. 373ᵃ (1714), o témž Tyburcym Háj. 322ᵃ, po sm Winczenezym KolČČ. 421ᵇ (1567); – Us. nč.: o sv. Jiří (zvláště o svátku a lhůtě), o králi Jiří, po příštím pondělí, po prvním září, a také: o králi Jiřím, o Jiřím Palkovičovi.
Sing. instr. Juřím, řebřím; koncovka -ím z bývalého -ьjьmь. Na př. králem Jiřím ZM. 304; nad tvým synem allexim Pass. 325, přěd svatým Anthonym Pass. 95, s svatým antoním OtcB. 35ᵇ, s svatým Muczym Otc. 131ᵃ, před s. Tyburcym VelKal. 106 atd.; – řebřím, tiem ṙiebṙím HusPost. 111ᵃ – hřěbím, jedniem hrziebim Zrc. 3ᵇ, Izaiáše hrziebím provrtali Kruml. 52ᵇ, hrziebym židovinu provřěvši Ol. Súdc. 5, 26; – klím, klym jě (přiebytky) spojíš Ol. Gen. 6, 14, obmazala ji (ošitku) klym t. Ex. 2, 3, kljm a smołau Br. t.; Us. nč.: králem Jiřím, svatým Jiřím, mezi pondělím a pátkem atd. –
O domněle neskloňovaném jm. Jiří instr. Jiří v. § 78.
76. Du. nom. akk. Juŕá ŕebŕá, -ie, -í; konc. -(i)á z býv. -ьja. Příklady: řebřie, dva rzebrzie Pass. 418, ta jistá rzebrzie t.; – třěvie, trzewie dva BrigF. 8.
Du. gen. lok. Juřú, řebřú, -iú, -i; koncovka -(i)ú z býv. -ьju. Nedoloženo.
Du.dat. instr. Juříma, řebříma: mezi nimažto rzebrzima Pass. 418, těma rzebrzima t., podle sklonění složeného; tvar náležitý byl by -iema.
77. Plur. nom. vok. Juří, řebří; koucovka -í z bývalého -ьji. Doklad: úlí, aby uly nebyli prázdni Brig. 138ᵇ; doklad jiný, o sladcí hrzyeby Jezu Krista Modl. 64ᵃ, není jistý, můžeť to býti hřěbí, a také hřěbi, v Modl. je sg. hřěbí i hřěb.
Plur. akk. nom. Juřie, řebřie. Na př. řebřie, nebo sě jim rzyebrzye
