Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<120121122123124125126127128>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Rosa Jg. (zavrhuje, chce za to míti rozenec), odkud jest rodič Us. Jg.; u Jg. a Kotta oboje spojeno; – královic, panic, vok. -če v. nahoře v § 54; královič je chybná novota jazyka knižného, místo -ovic; v příjmeních Palkovič, Bukovič atp. je vliv rusk. -ovič nebo jihoslov. -ič (sln.), -ić (srbchorv.).

Některá substantiva jednotlivá tohoto vzoru.

jilec capulus, ze střhněm. hilze (štítek, kříž, oblouk atp. u rukověti meče na ochranu ruky); vedle toho také jelec ze střhněm. hëlze, na př. gilecz capulus Prešp. 2035, Rozk. 3147, MamA. 18ᵃ, Vocab. 175ᵇ atd., gelecz Veleš., Lact. 30d, gyelecz Nom. 69ᵃ; – někdy pomnožně jilcě: jilce Vel. Jg, i jilce za ostřím vešly tam Br. 1. Reg. 3, 22 Jg., s jilcemi Vel. tamt. atd., gen. do jilec, až do gylecz meč v nich skúpa AlxV. 1617.

kněz princeps a sacerdos, skloňuje se v sing. a du. náležitě jako oráč: vok. knyeze rač to věděti t. j. kněže Hrad. 14ᵇ; odchyl. dial.: nezdávaj nás kněze nezdávaj nás štołú m. kněže BartPís. 37; gen. akk. vkeneze ABoh. 40ᵃ, na knhiezie DalH. 31, dat. knhiezu káza (císař) službu jmieti t.; du. oba knyezye (Bracislav a Svatopluk) přijědesta DalC. 53. knyezye sě rozjědesta t.. (Vršovici) byechu knyezye svadili t., bieſſta dwa knyezie božie Ol. 1. Reg. 1. 3, dwa knyeze Ev. Ol. 121ᵃ, pověděl knyezoma sacerdotibus Ol. 2. Reg. 17, 15, dvěma knyezoma EvOl. 122ᵇ; – za plur. je tu pravidlem tvar hromadný kněžie, ze sklonění -ьja, v. § 214 č. 2; na př. vyšehrazská knyezie Hrad. 2ᵇ, židovščí knyezzye ML. 94ᵃ, knyeziu jich zabili sú ŽKlem. 77, 64 atd.; – týž tvar bývá někdy také za dual, na př. povieš knyezzyma Ol. 2. Reg. 15, 35; – v nářečích vyskytují se v plur. novotvary podle sing., na př. knězi m.kněží chrom. 269.

kóň patří též ke vzoru tomuto, ale má některé pády podle ĭ-kmenův. O sing. akk. kóň v. nahoře § 55; – sg. instr. koňem, konhem DalH. 30; – du. koně atd., dva konie Pr. pr. 248, se dvěma konyoma Štít. list. 1373 a Lún. list. 1441, koňoma list. 1388, s dvěma koněma VJp. 62; vedle toho koňma, spadesta konma přěs vazy AlxV. 1581; – pl. nom. koni, kony budú svázáni DalC. 19, kony byli i dřéve Štít. uč. 60ᵃ, kony řechcí AlxV. 1530, liud i kony ſtaly t. 1831, kony jdúc cestu ubichu t. 2181, kony sveřepcové equi emissarii Pror. Jer. 5, 8, kony jich equi t. Isa. 31, 3, kony jich jsú tak zučeni Mill. 45ᵇ, kony jsú v drahé ceně t 10ᵇ naši koni Trist. 52, nejsou-li koni tam postaveni ZM. 319, koni ohniví Ben. 4. Reg. 2, 11, kudy koni chodie t. 11, 16, koni Blah. 244, koni ryzý, koni wranj Br. Zach. 6, 2, weſſli koni Faraonowi t. Ex. 15, 19, koni moji, koni tvoji Br. Jg, koni tvoji Nudož. 76ᵇ, koni Tomsa 99; zdlouž. koní, dva konij zabiti VelKal. 337, konj moji Nudož. 76ᵇ, konj Dobr.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).