užívaný v XVI stol. vedle tvaru starého panuje v jazyku nč. všeobecně a výhradně; také v pol. je twórca novotvar vedle stpol. tworzec, srov. Kal. 35 a 37; –
lovec z lovьcь, novotvar lovcě: silný všech lowcze Comest. 21ᵇ (2krát).
6. Některé zvláštnosti ve sklonění tomto vznikají vlivem nominativu na pády ostatní a naopak.
Tak zejména pohybné -e-, správné ve slovích mlatec atp. z –ь2cь1, zaniklo v dial. młac BartD. 140 (val.) atd., vlastně vznikl tu ke gen. młatca vyslov. młaca atd. nový nom. młac, jako je tutéž ke gen. koňa atd. nom. koň atd.; taktéž jest vyložiti dial. melc m. melec t. z gen. melca, kadlc t. 6 (zlin.) m. tkadlec, brablc t. m. brablec – Naopak pohybné -e- vlivem nominativu také v pádech jiných a přes míru se zachovává. Na př. soupeř stsl. sąpьŕь gen. akk. soupeře, srov. I. str 173, a podobně gen. akk. deště, deſſtie Ben. 3. Reg. 18, 41 atd., srov. t. str. 169; Rubeše, Daneše, Klimeše, dat. Karlovi Klymeſſowj KolEE. 10ᵃ (1696), m. Klimše atd., Klimſſowj t. 10ᵇ (1697), za Jana Danſſe t. 375ᵇ (1730) atd.
Podobným vlivem vysvětluje se dial. nom. šmytec m. smyčec a šlatec m. svlačec: byl gen. smyčce, s(v)lačce atd., to změněno ve šmytce, šlatce, a k tomu přidělán pak i nom. šmytec, šlatec, srov. I. str. 482 a 523 –
7. Místo nom. Žatec, Křinec, Husinec, Ovenec gen. Žatce, Husince atd. bývá u některého z těchto jmen z pravidla, u jiného někdy nom. -č gen. -če atd., zvláště v textech starších. Na př. nom. Huſynec Háj. 361ᵃ, Žatec Pal. 3, 2, 412 a j., Žatec, Husince atd. Us., a Ziateč Háj. 43ᵃ, VelKal. 269 a j.; gen. z Žatce Pal. 4, 1. 269, do Žatce t. 5, 2, 92 a u Ziatče Háj. 400ᵇ, okolo Ziatče t. 297ᵃ. Ziatče VelKal. 46 a j., ze Žatče Pal. 4, 1, 233, Petr z Skřynče Háj. 372ᵇ, do Křinče Us. mistře Jene z Husinče (přípisek v rkp. Mikul., v. Listy filol. 1890, 40); dat. a lok. Žatci Us. a k Ziatčy Háj. 400ᵇ, k městu Ziačy t. 215ᵃ k Ziačy t. 234ᵇ, w Ziatči VelKal. 186 a j.; instr. Ovencem Us. a Owenčem Háj. 244ᵇ, VelKal. 186. Z Ovenec vzniklo nč. ob. Bubeneč. Srov. I. str. 502, Je tu trvám ·č m. -c analogií podle Skuteč, Choteč, Bohdáneč atp. V nářečí žateckého okolí je Zač fem. místo Žatec, Zač je krásná, do Zače (dr. B. Jedlička).
8. -c a -č mate se také v subst. dědic, biřic, rodic, královic. Tvary náležité jsou s -c; v odchylném dědič Tomsa 95, biřič Pelzel² 280 je -č podle palič, budič atp., srov. I. str. 500; – rodic je cognatus, stsl. rodištь proles, na př. jednoho hrabí rodycye ciesařova diábel (posědl) Pass. 396 t. j. rodiecě (-čě bylo by tu psáno –cz-), Vlastislavovy rodyczy DalC. 22 (rým: orlici), rodycz consanguineus Ol. Lev. 25, 49 a j.; vedle toho jest rodič parens plur. rodiči nč. rodiče; matením říká se pak rodič i místo rodic, rodič Římský Vel. Jg., rodicž malešovský KolR. 17ᵃ (1615), rodič
