dva peniezie duos denarios Koř. Luk. 10, 35; – plur. nom. kam sě ti penyezi dějú Jid. 138, kací to byli penyezy Vít. 46ᵇ, že jsú to jeho penijezy nikdy nebyli Pr. pr. 253, penězoměncům penízi měli dáni býti rkp. z r. 1523 Jg., mají penieze u desk položeny býti OD. 491, nč. peníze; – akk. penyezie zlaté Pass. 327, za veliké penyezie Hrad. 89ᵇ, za penijeze Pr. pr. 245, nč. peníze; – gen. peněz, beſpenyes Mast. 183, dvě stě penyez Krist. 54ᵇ z těch peniez Pr. pr. 244, čtyři groše a Vl peniez KolČČ. 84ᵇ (1548), pět grošuov a piet peniez t. 210ᵃ (1554), za 7 peniez bijlych t. 281ᵃ (1558), nč. peněz; – dat. penězóm atd., peniezom KolČČ. 68ᵇ (1546), k peniezuoin t. 57ᵃ (1551), peniezum t. 398ᵃ (1567), nč. penězům; – lok. penězích; – instr. penězi, hotovými peniezy Pr. pr. 249; penězmi, peniezmi Comest. 174ᵇ penězmi Vel. Jg. Časem proniká lišení významů pecunia a moneta: při významu pecunia je skloňování, jak právě bylo udáno, při významu moneta však bývá ve všech pádech dlouhé peníz- a někdy také v koncovce je rozdíl, na př. plur. gen. penízův (proti peněz), dat. penízům atd., srov. Dobr. Lehrg.² 178.
poplz lapsus, ot popilzu de lapsu ŽWittb. 55, 13, od poplzu ŽPod t., je patrné podle dub. Vedle toho čte se ŽKlem. ot poplziu 55, 13 a 114, 8; nejsou-li to omyly, tedy je to subst. poplž gen. –u, -iu.
rodič, sg. tvůj pravý rodič Jel. Jg., po smrti obojieho rodicze Otc. Iᵃ atd. Ve významu parentes bývá plurál, nikoli dual; na př. nom. rodiči, kto shřešil, tento čili rodyczy jeho EvVíd. Jan. 9, 2, ani tento hřešil ani rodyczy jeho t. 9, 3, uvedechu dietě rodiči jeho Kladr. Luk. 2, 27, rodiči, otec a mátě, mají býti od nás ctěni HusE. 1, 142, rodiči těla mají ctěni býti t.; gen. -óv, poslúchajte rodičóv HusE. 2, 31, po smrti rodicžuw KolEE. 14ᵇ (1725) atd. Tak dosud, kromě nom. Ten zachoval se v nář. vých., na př. mí staří rodiči Suš. 452, mí rodiči t. 492, rodiči mne odumřeli t., pánbůh vám rodiči zaplať t. 455, byli rodiči a ti měli syna Kulda 1, 229. V češtině západní a spisovné je za to tvar rodiče, t. j. akkusativ vzatý za nominativ. Domnění, že by to byl dual, je mylné, neboť dual byl zanikl dříve, než tvar rodiče se vyskytuje.
stieň v. v § 838.
stráž, stsl. i-km. stražь custos, je v stč. v sklonění tomto; na př. sg. nom. stráž, homines qui vulgo ztras appellantur Reg. I. r. 1144, ztras tvój AlxBM. 3, 26, ſtraz mój Hrad. 72ᵃ, rač býti ſtraz toho domu PassKlem. 107ᵇ; – vok. strážu atd., co učiniu tobě o ſtrazyu liudský o custos hominum ŽKlem. 141ᵃ; – gen. strážě, přěd králem nebieše ſtrazye jiného DalC. 98; – plur. stráži atd., Strazi počěchu mluviti KatBrn. 261, král káza Strazom t. 217, bych ſtrazom dary prospěla t. 250. – Od toho lišiti jest fem. strážě stsl. straža custodia. – V Hug. 96ᵇ čte se: beze všie ſtrazi t. j. sg. gen. stráži, tvar podle i km., ale rod změněn podle fem. strážě.
