przately měla DalC. 20, na neprzaately Blázn. 130ᵃ, za przátely své Ben. Job. 42, 10, všecky neprzátely t. 2. Esdr. 9, 11 a j., vida své nepřátely Háj. 207ᵃ a j., zjevné nepřátely Pal. 3, 2, 441 a j., zjednav přátely TomP. 1, 115 a j., přátely mám Suš. 331, nepřátely mám t. 197; -tele (jako oráče): neprzietele mé inimicos ŽWittb. 17, 38 (odchylka je v koncovce, přehláska s ní se srovnává), poznaj tři nepřietele každého člověka HusDc. Jg., strany daly skrze přítele svý promlouvati Slav. 44, pravím je neprzatele kříže Kristova ŠtítMus. 112ᵃ, má krevné přátele Koz. 400, nč. přátele Us.; – akk. přátely drží se, jak doklady ukazují, dial. a u některých spisovatelů dosud; ale je to archaismus knižný, jak také Tomsa 102 a Pelzel² 43 připomínají, valnou většinou a v jazyku živém pravidlem jest přátele·, –
plur. gen. přátel (zbytek ze sklonění souhláskového), -óv, -i; na př. neprſatel mých ŽKlem. 6, 8, neprzatel mých ŽWittb. 9, 14 atd.; s odchylnou přehláskou: bych byl neprzietel ponížil inimicos ŽWittb. 80, 15, (Vlastislav) neprzyetel sě nic nebojě DalC. 17; nč. přátel; -telóv, v rucě neprſatelow ŽKlem. 62ᵃ, przateluow KolA. 1516, od jeho přátelů Ben. Jg., nč. dial. přátelu, nepřátelu chrom. 269; –
plur. dat. přátelóm (jako chlapóm); na př. všem neprſatelom ŽKlem. 20, 9, k přietelom Trist. 82 (odchylka v přehlásce), nepřátełům Br. žalm 54, 7 atd., nč. přátelům; –
plur. lok. přieteléch, -ích (jako chlapiech); na př. po neprſietelech ŽKlem. 43, 11, po neprzietelech ŽWittb. t., o pěti neprzietelech ŠtítMus. 8ᵇ, po neprzietelech Ev. Seitst. Luk. 2, 44; přehláska zrušena: po neprzatelech Žkap. 43, 11, po nepřáteléch DalJ. 104 rkp. Ff a L, v svých neprzatelech Ol. Naum. 1, 2 atd., nč. přátelích; –
plur. instr. přátely (jako chlapy), na př. mezi neprſateli mými ŽKlem. 6, 8, neprzátely ŽWittb, t., nad neprzyately Pror. Isa. 1, 24, s neprziateli Otc. 8ᵇ, přede všemi neprzátely Ben. 2. Reg. 7, 1 a j., mezi vlastními přátely Háj. 92ᵃ, s nepřáteły Br. Jer. 15, 14 a j., přátely Pelzel² 43 (tu uvedeno za archaismus), Nejedlý 142 atd.; – odchyl.: každý kralije przyetely svými DalC. 4, s neprzyetely Kremsm. 92ᵃ; teli (jako oráči), na př. nad svými nepřáteli Háj. 163ᵇ s přáteli t. 169ᵃ. s nepřáteli t. 170ᵇ (2) a j., přáteli Pelzel² 43; – nč. jest přáteli, a vedle toho archaismus knižný u některých spisovatelů přátely. –
Subst. přietel zachovalo tedy v pluralu tvary s -teł- déle, než kazateľ atd.; příčina je trvám v tom, že přietel-, přáteł- v jazyku obecném stále se vyskytuje a bez přetržení se drží, kdežto jiná tohoto druhu jména kazatel, křtitel, spasitel, ctitel, obyvatel atp. více méně jenom v jazyku knižném bývají.
b) Dále patří sem ještě mnohá jiná substantiva -l, zejména též tato (opět podle slovníku Jungmannova a s pominutím některých neobvyklých nebo nejistých jako v § 48 č. 2, b): běl (podběl, úběl), boubel, broul Gaffer, -býl (černobýl,
