v něm tedy tvrdé ł. Jest tedy v sing. a du. vždycky přie- (nebo z toho vzniklé přé- n. pří), sg. nom. přietel gen. přietele atd., poněvadž tu je kmen měkký a sklonění podle vzoru měkkého; naproti tomu je v plur. přie- jenom v nom. a lok., přietelé, přieteléch, poněvadž tu jsou i v koncovkách pádových samohlásky s mocí přehlasovací, v nom. -é z pův. -e a v lok. -éch z -êchъ, v ostatních pak pádech přá-, gen. přáteł, dat. přátełóm, akk. a instr. přáteły. Tak bylo v stč. Ale bývalá tato pravidelnost časem se ruší a nastává kolísání, z něhož se vyvinul a ustálil usus, podle kterého pří- jen v sing. se zachovává a plur. má veskrze přá-. Krom toho také v plur. akk. a instr. koncovky -e a -i, přátele a s přáteli m. starších, -teły, se ujaly.
Sklonění jména tohoto jest tedy:
sing. nom. akk. přiełel, na př. neprzietel ŽWittb. 7, 6, (Přemysl) za przyetel mieše vraha svého DalC. 96 atd., nč. přítel; –
sg. vok. přieteľu, -iu, i, na př. věrný náš przetelu Kunh. 147ᵃ nč. příteli; –
sg. gen. akk. přietele, na př. vzdálil si przietele amicum ŽWittb. 87, 19, nč. přítele; odchylka zaznamenána u Jg.: měl jednoho přátele (Us. Marek.), analogií podle plur.; -
sg. dat. přieteľu atd., -ovi, na př. neprzyetelowy Vít. 52ᵃ, nč. příteli; –
sg. lok. přieteli atd., nč. příteli; –
sg. instr. přietelem, nč. přítelem; odchyl.: má dci jest silným neprzatelem spata Rúd. 9ᵇ, analogií podle plur. přátel-; –
du. nom. akk. přietele: (švec a žena) sobě otpustista a dobrá przietele bysta Hrad. 126ᵇ, Herodes s Pilátem przietele ſwa bysta t. 86a, Pilát s Herodem neprzietele biešta Krist. 98ᵇ, przyetele twá Ben. Job. 42, 7; –
du. gen. lok. přieteľú atd.; –
du. dat. instr. přieteloma (přehláska ľe z ľo zrušena): svýma przieteloma Hrad. 19ᵇ; –
pl. nom. vok. přietele (přípona pádová -é pův. -e ze sklonění souhláskového, srov. Lesk. Handb.² 71; výklad starší z -ьje, v. Jag. Arch. 2, 533), zúženě -telí, někdy také -teli podle chlapi, oráči; na př. przietele moji ŽWittb. 37, 12, neprſietele moji ŽKlem. 70, 10, tu jsú sě przietele sešli Hrad. 143ᵇ, przyetelee moji Pror. 30ᵇ, pak-liť běžie neprzytele NRada 1495 B, toho chtiechu nepřítelé pomstiti Trist. 281; – s koncovkou -i: porúháchu sě mně neprſieteli moji ŽKlem. 101, 9; – přehláska zrušena: neprzatele budú i děti druhdy ŠtítMus. 55ᵃ neprzatele i przatele Apoll. 132ᵇ, pak-liť běžie neprzatele NRada 1495 A, nepřátelé Trist. 278, přátelí milí Pam. 3, 139, přátelí Lomn. Jg.; nč. přátelé; –
pl. akk. přáteły (jako chlapy), na př. aby przately viděl Hrad. 4ᵃ, neprzately našě ŽWittb. 107, 14, nad neprzateli mé t. 53, 9, (žena) przately
