touž koncovku, a je tu analogií podle těchto: nožoch BartD. 17 (zlin.) 67 (val.), 112 (laš.), hrjebencoch t. 42 (hroz.), o bohačoch, o ruhačoch, při kopačoch t. 113 (laš.), zajícoch, hlídačoch, hrnčířoch, hospodářoch Btch. 423, slc. mužoch, mečoch, kupcoch, hráčoch, učiteloch, ohňoch, koňoch Dolež. 34–36 a Hatt. slc. 69; – místy zdloužené -óch, koňóch BartD. 84 (stjick.); – -ách je ze sklonění -a, na př. o koňách BartD. 31 (pomor.) a podobně t. 52 (dol.), 88 (stjick.), -ach t. 113 (laš.).
Srov. pl. lok. při vzoru chlap atd. § 39.
68. Plur. instr. oráči, meči; -mi, -ma, -ěmi, emi, -ema, -ami, -ama, -oma.
1. Koncovka vlastní jest -i psl. -i. Jest pravidlem v textech starších, a dosud v jazyku spisovném; na př. s czyzolozczy ŽWittb. 49, 18, před kraly t. 118, 46, s penyezi Pass. 367, plamennými rzetyezy t. 351, jej kygy ubichu t. 344, nad jinými rityerzi t. 346, mrskáčové byczy sě mrskáchu Pulk. 154ᵃ, meczy a lučišťemi PulkL. 18, s meči Br. NZák. 65ᵃ, t. 65ᵇ, tovaryši, dešti Nudož. 25ᵃ atd., nč. oráči, meči. V nářečích drží se tato koncovka někde pravidelně, ale u většině jsou za ni koncovky jiné, -mi, -emi atd.; koncovky tyto jsou zřetelnější, proto přicházejí v oblibu, kdežto koncovka náležitá -i se drží jen v jistých výrazích ustálených, zejména ve spojení s předložkou nebo přívlastkem, kde tedy předložka nebo přívlastek nasvědčují, že tvar -i jest instrumental plur. Tak jmenovitě v nář. doudl. jest -i z pravidla, mezi pjilaři Kotsm. 22; v nář. mor.: s těma penězi BartD. 19 (zlin.), před Vyzovici, za Malenovici t. (při jménech místních); s tyma chłapci t. 27 (záhor.), noži t. 67 (val.), stáli za piléři, šéł do lesa s chłapci t. 68 (též), hore kopci, ze svojími tovaryši t. 89 (stjick.), v nářečích těchto -i z pravidla; po různu také v laš., s penězi, ze zajici t. 113; slc. muži, meči vedle -mi.
Za -i bývá v nář. hrozenk. zdloužené -í, s chłapcí, z vrabcí, z hrjebencí BartD. 41 a 42.
Srov. pl. instr. chlapy, -ý atd. v § 40.
2. Koncovka -mi je z ĭ-kmenů. Vyskytuje se od stol. XIV, v době staré častěji u jmen neživotných; na př. (mimo doklady jako mužmi, koňmi, které patří do sklonění -ĭ): s meczmy Drk. 160ᵃ. Řádpz. 22, s kygmi Hug 78, bycżmy flagellis Ol. Ex. 5, 16, tyſſyczmy obyčeji ROlB. 44ᵃ, dobrými obyczegmi Tkadl. 4ᵃ, šlechetnými obyczeymi t. 15ᵇ, obycziegmy Brig. 34ᵃ, biczmi Comest. 56ᵇ, nożmi t. 56ᵃ, zawoymi t. 73ᵇ, birziczmi t. 162ᵇ, biċmi Kladr. Ex. 5, 16, bicžmi Ben. 2. Par. 10, 14, řezali se nožmi t. 3. Reg. 18, 28, kýgmi Puch. 140ᵃ, s mečmi Konáč Jg., s meči a kygmi Br. NZák. 65ᵃ, t. 65ᵇ, s hájmi Koz. 394, měſýcmi Rosa 85, kacýřmi Beck. 1, 135, papeżmi t. 1, 429, před buřičmi a žhářmi t. 1, 295; kacýřmi VesB. 43ᵃ, keykljřmi t. 92ᵇ a j.; s kyjmi Suš. 21, slc.
