v -ém a úžením v -ím; z krátkého -om bylo by tu ovšem krátké -ěm, -em, ale pro tyto rozdíly nedostává se dokladů dosti zřetelných, t. j. s kvantitou bezpečně označenou. Na př. těm nyemczyem Hrad. 25ᵇ těm czuzozemcziem t. 25ᵃ, rytierziem svým t. 106ᵇ, nám muziem t. 66ᵇ, ti zlodiegiem hotují klíčě t. 115ᵃ, aby koval konyem nezajímajě t. 132ᵇ, k svým muziem Pass. 43, otczyem svým Modl. 116ᵇ, wyeznyem sproščenie t. 128ᵇ, poviem zenciem EvZimn. 12, těm rzytyerzyem PassKlem. 105ᵇ, (dva vůdcové) radila towaryſſyem t. 105ᵇ, král muzyem přikázal Pror. Dan. 3, 20, k konyem t. 22ᵃ, k otcziem Ol. Gen. 15, 15, přikáza towarzyſſyem t. Jos. 10, 27, – všěm králem AlxV. 516, pyeſczem (bylo) státi t. 468, těm rytyerzem Kremsm. 92ᵃ, těm deſety tyſyczem t., andělé paſtyrzem zvěstovali KabK. 14ᵇ, – proti červeným pupenczym Lék. 61ᵇ tobě i tvým towarziſſim GestaKl. 224, otczijm źenijchu (= otcům ženichův) KolČČ. 369ᵃ (1563), nč. koním.
2. V nář. lašském je pl. dat. vedle -um (z -om) také -am, podle a-kmenův; na př. nožam BartD. 112, koňam t. 113.
Srov. pl. dat. chlapóm atd. v § 38.
67. Plur. lok. oráčích, mečích·, -iech, -éch, -ech, -och, -ách.
1. Koncovka vlastní jest -ích, psl. -ichъ, střídnice za -iech, psl. -êchъ kmenů tvrdých. Je pravidlem v textech starých a dosud. Na př. na konich DalHr. 10, w nhiemczich DalH. 42, w konych DalC. 10, po meczych t. 74, na konich ŽWittb. 19, 8, w kragich t. 7, 7, o kupczich Hrad. 112ᵃ, o zlých kowarzich t. 131ᵃ, po všech kragich Pass. 312, po krzyzych t., při těch cyeſarzich t. 283 a j., o bohatczych Alb. 29ᵇ, o penyezijch Štít. ř. 12ᵇ, v pytlich Ol. Gen. 44, 8 atd.; nč. oráčích, mečích; – -ích dialekticky někde se krátí v -ich, mužich atd. chrom. 268 a j., někde se mění v -ejch, ve Stříbrnicejch, v Polešovicejch BartD. 52 (dol.), srov. I. str. 213 a 214.
2. Koncovky ostatní jsou přejaty ze sklonění jiných a vyskytují se porůznu teprve v textech pozdějších a v nářečích. Zejména koncovka -iech je ze vzoru chlap, na př. na třech mladenciech Hug. 121, v svých poſluchacziech t. 216, po třech mieſieciech Ol. Gen. 38, 24, po ſtupnijech Lobk. 102ᵇ; sem možná bráti také psané -lech t. j. -léch m. -liech, w pytlech Ol. Gen. 42, 35, t. 43, 12, o kralech Mill. 6ᵃ, po sv. třech kralech Perw. Otč. 44 (list. z r. 1549), ale spíše je to dial. -lech podle hostech atd., jako je v nář. mor. o chłapcech, po křížech atp. BartD. 88 (stjick.), o nožech, o koněch vysl. -ňech t. 31 (pomor.) a 52 (dol.), v těchto krajech, v těchto hájech Kollár Sl. Dcera II. 18 atd.; na koniech Hug. 296 může býti = -niech, nakonyech Mill. 44ᵃ je spíše -ňech neb -ňéch než -niech, a na koněch Pref. 16 jistě = -ňech; o obiczegech Mill. 6ᵃ možno bráti za -jéch i za -jech; – -och je v těch nářečích, kde i tvrdé kmeny mají
