v době starší při těch jménech sem patřících, která i některé jiné pády mívají podle sklonění -ĭ, na př. pl. gen. muží, koní, vojí, v. doleji § 72. Pak rozšiřují se a jsou hojnější zejména v textech dialektických a nářečích východních (mor.); na př. pl. gen. šest ſtupny Ol. 3. Reg. 10, 19, rytieří i manóv Trist. 405, dobrých obyczegi Mill. 81ᵃ, všech obyczegi AlchAnt. 58ᵇ (ale nepatří sem též kročejí, které je z fem. kročějě), osmdesát grossij ListPoř. r. 1493, pět groší Blah. 339, třidceti groši Koz. 406, kołáčí Blah. 339, od věřitelí našich t. 397, kupitelí našich t. 398, –Holení (m. Holeňův) Suš. 367 pozn., svojich rodiči hrob. t. 489 (zkrác.); groší BartD. 19 (zlin.); mesjaci (měsícův), rodiči, kováči, koši, cigani (zkrác.), peňazí, májí, do troch králí, kolárí t. 41 (hrozenk.), ve formulích zaříkacích: ven vred z vrjédzencí, účinci z účinčjencí t. 150 (hroz.); rodičí, kołáčí t. 88 (stjick.); rodiči, klepači, tovaryši, vrši (veršův), noži, křiži, sv. třech krali, vrabli (sg. nom. vrabel), moli, coli (sg. nom. col), faraři, netopyři, kominaři, košaři, haviři, ohni t. 112 (laš., vše zkrác.); mnoho ohni, pět groši Šemb. 51 (mor.). Že gen. pět groši, kołáčí je zvláštnost moravská, poznamenal již Blah. 339.
Analogií podle sklonění zájmenného a složeného, těch, pěších atd., přidává se také zde v některých nářečích -ch a jest pl. gen. -ích, na př. koních BartD. 71 (val.), rodičích, groších t. 87 (stjick.). V KolČČ. 325ᵃ (1562) psáno: po pieti kopách groſſych cžeſkych, a podobně jinde; to může býti také takový gen. pl., ale spíše je to attrakcí plur. lok.: po groších.
Srov. pl. gen. -í při vzoru chlap v § 37.
66. Plur. dat. oráčóm, mečóm atd.; -iem atd.; -ám.
1. Koncovka -óm je pravidlem v textech nejstarších, místo žádaného -ém, stsl. -emъ (přehlas.). Byla většinou dlouhá a měnila se v -uom, -ům. Na př.: -óm, prospi kurencom MVerb. (glossa pravá), káza lekarsom ApD. c, konom t. j. koňóm ŽKlem. 127ᵇ, ŽWittb. Hab. 15, otczom ŽWittb. 77, 5, boyom t. 67, 31, nyemczom Hrad. 25ᵃ, nyemcziom (opraveno tečkou pod i), czuzozemcziom (rým) t. 20ᵃ, nyemczom DalC. 34, rityerzom Pass. 333, muzom t. j. mužóm t. 349, k svým towarzyſſom t. 365, našim penyezom t. 368, k bogóm t. j. bojóm (délka v rkp. označena) Ol. Num 1, 32, tvým towarziſſom GestaMus. 96ᵃ, peniezom KolČČ. 68ᵇ (1546) atd.; – -óm se dialekticky krátí a krátké -om zachováno ve mnohých nář. dosud, doudl. koňom Kotsm. 22, rybařom Suš. 86, nožom BartD. 17 (zlin.), t. 67 (val.) a j., slc. mužom, mečom; – -uom; k tuowarzyſſuom Vít. 24ᵇ, Rytijřuom Háj. 163ᵃ, k peniezuom KolČČ. 57ᵃ (1551) atd.; – -ům, peniezum KolČČ. 398ᵃ (1567) a Us. nč. Chronologii koncovek těchto viz při pl. dat. chlapóm atd.
Dialekticky měnilo se -óm v -iem, a toto dále zanikáním jotace
