14, 4; s tím souvisí psaní Dobrovského: pomluwačj Lehrg.² 177. – Na Moravě rozšířila se zvláště koncovka -é (u životných), na př. złodějé, kominářé, strýcé, zajícé BartD. 19 (zlin.), Křivaňé (sg. nom. Křivaň, příjm.), kominářé, kovářé, stołařé, štyřé koňé, motýlé t. 67 (val.), molé t. 297, tepruv ju malířé malovati budú Suš. 213, rybaře rybaře ulovte mi rybu t. 188 (dial. m. -řé), trubače trubili t. 351 (dial. m. -čé). – V nář. hrozenk. je za to -ja, na př. kołár (kolář) pl. nom. kołarja, kravar-kravarja atd. BartD. 41, -ja změnou z -ie, -é jako při kmenech tvrdých ščúr – ščurja atd. –
Srov. pl. nom. při vzoru chlap atd. v § 35.
64. Plur. akk. oráčě, mečě, -e.
1. O koncovce -é, z býv. -ê proti stsl. -ę, srov. I. 49–50 a nahoře § 16. Ze staršího -ě je zaniknutím jotace pozdější -e. Na př. stč. pojma své paztyrsie LMar. 3, na konie tvé ŽWittb. Hab. 8, kragie tvé t. 147, 14, mladczie snědl oheň t. 77, 63, v biczie t. 37, 18, všěcky rityerzie Pass. 361, penyezie zlaté t. 327 atd., nč. oráče, meče, pastýře, koně t. j. koňe atd.
2. V Čechách říká se místy v řeči obecné: chytat vrabci podkrk., t. j. místo plur. akk. je tu nechán pl. nom. Podobně v jazyku kleslém stol. XVIII: děti, kteří rodičowé ſwé nectili BílC. 101, mládencý, kteří poctivost zachovávají, mějte v uctivosti BílD. 245, kněz vzývá wyznáwači Seel. 277. – V nářečích východních bývá zase pl. gen. životných brán za akk.; na př. má dobrych rodiči, měli sme tu třech dobrych knězuv BartD. 112 (laš.), slc. mužov atd. – To obé však jsou změny syntaktické, nikoli tvaroslovné.
Srov. pl. akk. při vzoru chlap atd. § 36.
65. Plur. gen. oráč, meč, -óv atd.; -í.
1. Tvary vlastní jsou oráč, meč, psl. -ь, bez koncovky -óv. Ty však vyskytují se již v době stčeské u velikém obmezení, totiž jen při jménech rodových a národních a při některých jiných jménech jednotlivých.
Při jménech rodových a národních bývá ten tvar vždycky, když se rozumí místo nebo země, na př. do Němec, z Lobkovic, v. doleji § 70. Zřídka to bývá jindy, doložen je zejména genitiv -ovic: (Svatopluk) zatrati vešken Vršovic pluk DalJ. 56 rkp. L, Vršovic v radu nepustichu t. 56, z Vršovic jeden (t. j. z rodu Vršovicův) utekl bieše t. 57. S tím pak souvisí pozdější a nč. ustrnulé possessivní -ovic, na př. Zika Waničkowicz Háj. 427ᵇ, jenž byl z rodu Witkowicz t. 231ᵃ, s Mandalenau petrziczkowicz KolČČ. 176ᵃ (1552), Voršilau Pavla Krzyžowitz manželkau Lún. ort. 1582, při Mikulandovic ulici Wint. 386 (z r. 1606), Zuzanu Pavla Krzižiowicz dceru Lún. ort. 1628, ſládkowic pes Tomsa 195, ſládkowic
