substantivech životných, v době starší také při neživotných, a bývá v stč. často i tam, kde jazyk pozdější si oblíbil koncovku jinou. Na př. u životných: aurifossorum qui ylouci nominantur t. j. jílovci Reg. I. r. 1045, gens scythica Plauci t. j. Plavci KosmA. I, 9 a Kosm1, tamt., Wrisovici KosmA. I, 34 atp., Wirsowici Kosm1, tamt. atp., lowczi uzzlyſſiewſſeePil. c. v tě jsú úfali otczy naši ŽWittb. 21, 5, telczy mnozí t. 21, 13, přistúpili sú kraly t. 2, 2, třie krali Hrad. 68ᵃ, třie kraly t. 84 a j., Alb. 60ᵃ, rityerzy ztonuli Pass. 354, kony budú svázáni DalC. 19, kony řechcí AlxV. 1530 atd., nč. oráči, zajíci atd.; – u neživotných: qui (acervi) kopci dicuntur Reg. I. r. 1214, kam sě ti penyezi dějú Jid. 138, meczi ostří ŽKlem. 122ᵇ, všickni kragi zemščí ŽWittb. 94ᵃ, 4, oblicziegi vaši t. 33, 6, podwogi zemščí t. Ann. 8, zdeť jsú naywieczſy kolaczy Hrad. 137ᵃ, jich meczy ſczerbywy biechu DalC. 74, meczy skřechcí AlxV. 1531, jiní obyčeji OD. 478, prvé než klíči dáni budú MC. 90, oltari tvoji Kladr. žalm 83, 4, kdežto pokoji biechu Trist. 139, vnitř jsú pokogi pulerowanj KabK. 27ᵃ, kterzizto peniezy 2ᵇ atd., ještě u Lobk. z pravidla -i (vedle -ové) a snad jen jednou –e (z -ě-, viz zde dále č. 2.).
Analogií zvratnou bývá místo -i také -yu, srov. I. str. 216; na př. otczyu naši nerozuměli ŽWittb. 105, 7.
Místo -i bývá -í, na př. najurozenější kralii (plur. vok.) Troj. 85ᵇ, králí a páni RZvíř. Jg., pomorančij se k cytrýnuom připsati mohau Háj. herb. 69ᵇ, dva konij (plur.) zabiti VelKal 337. Ale nekaždé -í v pl. nom. je zdloužením z -i, mnohdy to bývá zúžením z -ie, viz zde dále v č. 4.
2. Tvary -ě, sklesnutím jotace -e, jsou akkusativy plur. vzaté do funkce nominativní. Vyskytují se v stč. velmi zřídka a nikdy při jménech osobních, jsou velmi řídké i ve stol. XV a jen při jménech neživotných a živočišných, šíří se potom při jménech neživotných a ustalují se tu jako pravidlo. Doklady starší znám pro subst. neživotná tyto: tu stáchu dwogie hrzeczke ypohanzke wogie AlxH. 4, 28, kdež přívlastky svědčí, že wogie je vzato neživotně = vojě (nikoli vojie podle sklonění -ĭ); když wytahú wogie AlxB. 7, 9; mimo to v Alx. není příkladu žádného; rovněž tak příkladu nemají ŽKlem. a ŽWittb.; v DalC. na Tursku wogye sě snidú 20; v Pass. je příklad jediný, jeho rúcho a jeho trziewicie sě nepovetšie 456, ale nejistý, poněvadž to může býti dual; mají penieze u desk položeny býti OD. 491; jsú pokogie piekne a rozličně dielane, niekterzij jsú velmi pieknij a ozdobenij drahými věcmi KabK. 34ᵃ; také ještě v Lact. (r. 1511) je příklad snad jen jeden: trzepcze 69ᵇ a taktéž u Lobk. (r. 1515): jsú v té kaple cztyrzi oltarze 112ᵃ; pak množí se tvary tyto a okolo r. 1600 jsou pravidlem (vedle -ové) jako v nč., déšť pl. nom. deštové a deště Nudož. 25ᵃ: – u živočišných: konye jejich jiným nejsú živi Mill. 43ᵇ; ve třech neděléch vylehú se z vajec kurzencze Mand. 18ᵇ; (vejce) ješto se husence z nich vyléhnou
