59. Sing. instr. oráčem, mečem; -om.
Koncovka -em je z bývalého -ьmь. Příklady: za dubczem Reg. I. r. 1249, přěd selarsem ApŠ. 91, s musem t. j. mužem Jid. 167, an ho mechzem protče t. 100, da jemu meczem DalH. 30, ten sě čte ſlechticem t. 41. s konhem t. j. koňem t. 30. ohnem t. j. ohňem Pass. 300 (2), Modl. 38ᵃ, střiebro ohnem pokušené ŽWittb. 11, 7, s towarziſſem Pass. 307, plaſſczem t. 338, s pokogem t. 321 atd., vždycky tak a dosud. – V nář. lašském je místy -ym, -im m. -em, změnou hláskovou oblíbenou na tom území; na př. za kopcym, otcym BartD. 102. V stmor. EvOl. 66ᵃ psáno: tvého poklada čiji se býti zlodyegym; není-li to omyl m. zlodějem, mohla by to býti podobná zvláštnost dialektická. – V nář. slc.mužom, mečom, -om koncovka nová podle kmenů tvrdých.
Srov. sing. instr. při vzoru chlap atd. v § 31.
60. Du. nom. akk. vok. oráča, meča, -ě, -e.
Koncovka -a jest náležitá a mění se dále přehláskou v -ě a klesnutím jotace v -e. Tvar nejstarší -a nemá dokladu, ale analogie a přehláska v -ě k němu ukazují. Příklady: mecze t. j. mečě (dual) Reg. I. r. 1252, má ſtrzyczye oba Mast. 404, dva bratrzenczie Pass. 377, dva rzetyezye t. 395, dva rityerzie t. 298, dva koſſye t. 400, dva ctná muzie t. 283, dva bogye DalC. 17, oba knyezye t. 53 atd., – ta dva penieze GestRom. (Výb. 2, 920), přišli ke mně dwa młádencze Ben. 4. Reg. 5, 22, była dwa muže t. 2. Reg. 12, 1 atd. – Srov. § 32.
61. Du. gen lok. oráčú, mečú, -iú, -í; měkká slabika -ú dostává jotaci a -iú se mění dále v -í (přehlas.). Na př. ze dvú penyezyu DalC. 76, ote dvú kralyu t. 97, vuoz dvú gezdczyy Pror. 15ᵃ, ode dvú kraly t. 6ᵃ, jeden z tú mládencí (tak v rkp.) Ol. Gen. 38, 27, těch dvú kralii Troj. 59ᵇ, od dvú tyſici Koř. Mark. 5, 13, dvú penězi GestRom. (Výb. 2, 919). – Srov. § 33.
62. Du. dat. instr. oráčoma, mečoma, -ěma, -ema; -ma.
Za obecné -oma bývá dial. -ěma, sklesnutím jotace -ema. Na př. se dvěma rityerzoma Pass. 345, s czieſarzoma t. 327, s svýma towarziſſoma t. 549, dvěma konczoma BrigF. 68, se dvěma kraloma BiblG. 1. Mach. 10, 60, dvěma obyczeioma Sal. 313, dvěma piſarzoma Lobk. 55ᵃ, dwiema králoma Ben. 9, 10, dwiema mužoma t. Jos. 6, 22, – mezi dvěma zlodiegiema Hrad. 90ᵃ, dvěma kralema Ol. Jos. 2, 10. – Analogií podle sklonění -ĭ jest -ma, na př. dvěma penyezma DalC. 77. – Srov. § 34.
63. Plur. nom. vok. oráči, koni, meči; -ě; -ové atd.; -ie, é atd.
1. Koncovka -i je vlastní, psl., a v češtině dosud pravidlem při substantivech
