bratrow t. 1. Reg. 20, 29, z bratruow jeho KolČČ. 193ᵃ (1553), všěm bratrom svým Hrad. 18ᵃ, k bratrom vašim Pror. Jer. 29, 16, proti bratrom Pulk. 190ᵃ, bratruom ſweym KolČČ. 77ᵃ (1548), mezi vlastní bratry t. 401ᵇ (1556), s jinými bratry Otc. 235ᵇ, za dotčenými bratry KolČČ. 281ᵇ (1559) atd.; nč. má z toho v pluralu tvary dvojí: nom. bratří a bratři, gen. bratří a bratrův, dat. bratřím a bratrům, akk. bratří (zastaralé) a bratry, lok. bratřích (tvar obojí spadl v jeden), instr. bratřími (zastar.) a bratry.
břuch masc. má vedle sebe také neutr. břucho, na př. brzuch náš ŽWittb. 43, 25, svój brzych Culk. 43ᵇ, brzichow svých Ol. Ezech. 7, 19 atd., a brzicho Hrad. 83ᵃ, blažena brzijcha Štít. ř. 33ᵃ atd., nč. břich i břicho, srov. pol. brzuch i brzucho.
Čech má plur. nom. Čechové, Czechowe DalC. 36, Pass. 234 a j., Boemi neb Czechowe Pulk. 2ᵃ a j.,– a vedle toho i Čechy v témž významu osobním, = Bohemi, na př. když czechi v klášter jdiechu DalH. 42, czechy DalC. t., czechy sě vzpodvihú t. 45, czechy krabošky sobě učinichu t. 47, tu sě czechy dobřě mějiechu t. 58, czechy za knězem jako lvové diechu t. 64, czechy jě (Polany) bojem podjidú t. 65, toho czechy z země vypudichu t. 71, czechy sě jich jěchu bíti t. 72, vy czechy móžte mé vypuditi t. 76, czechy sě do Prahy snidú t. 74, mé czechy s právem mi to učinichu t. 77, proč czechy za lidi stáchu t. 84 atd., často v Dal.; Čechy gen. Čech dat. Čechám atd. je pravidlem při významu místním, ale v dokladech zde uvedených je tvar Čechy ve významu osobním; v době, kdy plural jména obyvatelského bral se metonymicky za jméno místní, mohlo se snadno jméno místní vzíti naopak místo jména obyvatelův;– tvar Češi je z doby novější; ještě r. 1602 jest neobvyklý; toho roku táže se o tom Šimon Podolský mistrův učení pražského, a mistři, opírajíce se o grammatickou analogii a autoritu Veleslavínovu i Zřízení zemského a řídíce se zvykem, odpovídají, že tvar správný je Čechové, srov. Athen. X (1893), 232 a Dvorský, Paměti o školách českých str. 159; nejstarší mi známý doklad tvaru Češi čte se v písni o bitvě u Ústí (r. 1426) ve Výboru II. str. 306 (ve verši: Češi též na tom zuostali), ale stará tato píseň je tu otištěna „dle rukopisu pana V. Hanky ze XVII stol.“; Tomsa 72 píše Češí;– gen. Čech, což tam bylo czech ty všěcky zbichu DalC. 33, ciesař mnoho Čech káza zhubiti DalJ. 59 (rkp. neudán); Čechóv, Czechow i Moravčicóv Pulk. 85ᵃ atd.;– dat. Čechóm, ten nerodi czechom ztravy dáti DalC. 33;– lok. Čechách u významu místním i osobním, w czechach DalH. 42, Rožmb. 120 a j., na czechach Polené u Polščě všech tvrzí dobychu DalC. 33;– nč. Čechové, Češi, gen. Čechův, dat. Čechům, akk. Čechy, lok. Češích, instr. Čechy.člověk má dual člověky, czlowieky bohatá AlxB. 3, 35, dva czlowieki Koř. Mat. 8, 28;– plur. k tomu je ľudie, -dé, v stč. někdy člověkové
