rušiti. A také to jest proto učinil, aby Židóm na sobě nedal pohoršenie nebo příčiny, jenž by byli ihned řekli: „Aj toť člověk, ješto zákon bohem ustavený nechce držeti.“ Druhé slušie v tom svatém Čtení znamenati, žeť jest náš Spasitel toho dne najprvé za ny, za hřiešné, počal jest svú drahú krev prolévati v tu hodinu, kdyžto bieše od Židóv obřezován.
Tu móže každý pomysliti, že podlé svého tělesenstvie jakožto každé jiné dietě, když jest bolest trpěl, dětinsky jest plakal. Kdyžto jeho milá matka viděla plačícieho, protož jeho litováše a bolesti jeho žalostivě plakáše, jakož se jest zjevilo jednomu svatému otci, že toto svaté dietě Ježíš, leže u svéj milé matky na lóně, velmi plakáše, jeho matka milá v uoči jeho hlédajíc, potom vidúc to děťátko, ana tak velmi plakáše, ono vždy ručičkama svýma k jejíma očima saháše, jakož by rozumem chtělo řéci: „Neplač, matko milá.“ Protož ona k němu, na jeho svatú tvář hledieci, řekla jest: „I kterak nemohu plakati, mój synu milý, a já tebe vizi velmě přebolestiva?“ Zatiem Matka božie tvář jeho k svéj tváři vždy přičiňováše, jeho líbajíc a s ním se radostně kochajíc, velmi pokorně bohu milému vždy děkujíc a svého milého syna vždy za pravého boha majíc, klanieše se jemu vždy a modléše.
Tuto třie králi přišli do Betléma a tomu svatému dietěti modléchu se a jeho božství
Potom třinádctého dne třie králi, totižto Kašpar, Melichar, Baltazar, přijedše, tomu se svatému dietěti klaněli a modlili, jakožto píše svatý Matúš a řka: „Když se jest Ježíš narodil v městě v Betlémě za času krále Eroda, tehda třie králi, Kašpar, Melichar, Baltazar, od
