a vstavše, do Jerusalema jsú šli a k tomu o to s králem Herodem mluvili.
A k tomu praví svaté Čtenie, že se proto král židovský bál, aby se král židovského pokolenie nenarodil, jehožto by sobě přijmúc za pravého krále, mohli by to učiniti a krále Heroda jakožto cizozemce vyhnati. Proněžto sebrav sobě židovské starosty, jal se jich tázati, kde by se měl Kristus podlé proroctvie naroditi. Tehda oni jemu odpověděli, žeť se má v Betlémě naroditi v tom městě, také pozvav k sobě těch tří králóv, jal se jest na nich ztazovati, od kterého by času tato hvězda jim se zjevila. Protož jest tiem úmyslem učinil, jest li že by se zase k němu nevrátili ti třie králi, aby to mohl jiným obmyslem zjednati. Protož jest jim řekl: „Beřte se, prosím vás, a ztěžte se snažně na to dietě! A když pak naleznete je, vzkažte mi, ať i já přída budu se jemu klaněti.“ Protož praví svatý Krysostomus: „Ó, zlý králi Herode, tak tu lstivú řeč mluvíš, pravě, že se jemu chceš klaněti a modliti, k tomu v srdci myslíš, kterak by jeho mohl zahubiti.“ Toto ti třie králi od Herodesa uslyšavše, pryč sú jeli. A zatiem hvězdu, kterúž sú na východ slunce viděli, ta před nimi jest šla až právě nad to miesto, kdežto dietě se bieše narodilo. A tu hvězdu vidúce, vždy sú se radovali s radostí velikú. Tehda v ten duom všedše, kdežto dietě bieše s jeho matkú milú Marijí a ihned pokorně poklekše, nábožně se jemu poklonili a modlili, pak své poklady otevřevše, dary sú jemu obětovali, zlato, myrru a kadidlo. Tu praví svatý Augustin: „Ó, přepovýšené dětinstvo, ješto nebeských hvězd zřenie jest podobno! Ba, pověztež mi, kterého jest urozenie tak vysokého, nebo se nad ním anjelé vznášiec zpievají a jemu chválu vzdávají, nad nímžto hvězdy temné noc svými poprslky osvěcují, před nímžto králi třasúc se klekají a jemu se klanějí. Ó, přeblahoslavená chalúpko, ihned po nebi druhá po boží stolici, ó, nebeská sieni, v niežto bydlí král, kamením drahým neokrášlená, ale buoh v tělesenství pravý, jemužto jsú jesle miesto měkkého lože, miesto opony hrubé střechy! Protož se tomu velmě já divím, že srdečnýma očima já ho vizi v sprostných plenkách, k tomu všeho světa tvářnost bojí se jeho, v jeslech chudého velmě ležiece, avšak v nebeských síniech kraluje.“ K tomu také praví svatý Bernardt: „Co činíte, vy milí světí králi? Co tiem vy mieníte, že tu vidúc chudú matku a děťátko chudé a před ním padáte?“ Proti tomu zjevně odpoviedá
