Šesté zjevil se hospodin apoštolóm, ani se v jeden duom sebrali i zavřeli se, bojíce se Židóv. O tom píše svatý Jan evanjelista, vstúpiv Ježíš v prostředek jich i vece k nim: „Pokoj muoj buď vám!“ A když to jedno vece, tak jim ihned okáza ruce a bok proklaný. To oni uzřevše, velmi se tomu obradovachu, že jsú hospodina viděli. Protož k nim opět vece: „Pokoj vám! Jakož mě buoh Otec živý poslal, i já vás posielám.“ A když to Ježíš řekl, tak jest ihned na ně dechl a řka k nim: „Přijměte Ducha svatého, jenžto komu hřiechy odpustíte, budúť odpuštěny, a komuž je zadržíte, budúť zadrženy.“
V túž hodinu, v kterúžto s nimi Ježíš mluvil, nebylo jest s nimi svatého Tomáše. Potom hned v jinú hodinu apoštolé řekli sú Tomášovi: „Viděli sme zajisté hospodina.“ K nimžto on vece: „Dokudž neuzřím ran v jeho rukú hřebíky proklaných a svých prstóv v jeho bok nevložím, dotud neuvěřím.“ Tehda opět po osmi dnech ještoť se opět apoštolé před Židmi v tom domě zavřeli, a svatý Tomáš s nimi byl, přišed Ježíš k nim, když dveře zavřené biechu, stoje mezi nimi, vece: „Pokoj buď vám!“ Zatiem ihned svatému Tomášovi vece: „Séhni sem svým prstem a viz ruce moje a bok mój ohledaj svú rukú a nebuď viece nevěřící, ale plné své
