na znamenie v Římě svaté královně slavnú službu činie v tom kostele.
Čtvrté a poslednie slušie znamenati a věděti, kterak náš Spasitel z předpeklé svaté otce vyvedl. O tom píše svatý Augustin v jednom kázaní a takto řka: „Jakož jest najprvé náš Spasitel na kříži vypustil svú duši, tak ihned jeho duše s božstvím sjednaná v předpeklé jest vstúpila. Tehda tu moci pekelnie učivše jeho svaté vzkříšenie, mezi sebú počechu tázati hlasem velikým a řkúce: I kto jest tento nebo odkud jest tak světlý a tak hrozný? Onen veškeren svět, ještoť nám dávno poddán byl, nikdy nám takového mrtvého neposielal. I kto jest toto tak smělý, ješto beze všeho strachu všechna naše bydla otevřel, a netoliko se nás bojí, ale i jiné z našie moci zprošťuje? Aj toť ti, ješto od dávních časóv v našie moci biechu, již se vzdvíhají. Ti se již nám nepodadúc, námi zhrzejí, a ještě nám nadto velmi hrozie. Toť se nám nikdy nedálo, by i námi pohrdali, kteří mrtvi, by také tak veseli byli jatí. I proč jste jeho sem přivedli? Ó, starosto pekelný, proč jsi to učinil? Jižť jest tvá moc přestala, nebo když jsi toto zpósobil, aby Kristus byl ukřižován, to již uzříš, co proto škody mieti budeš. Po těch pekelných řečech hlučných mocí krále nebeského všechny se pekelné závory zlámaly a ihned převeliké množstvie svatých duší před hospodinem padše, radostným hlasem
